PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOST V PRACOVNÍ PRÁVU - TAK SNADNÉ TO NEBUDE

1
6. 1. 2014 / Milan Filípek

Novým a progresivním institutem v Novém občanském zákoníku má být zákonná úprava předsmluvní odpovědnosti. Otázkou je, do jaké míry a v jaké intenzitě se úprava předsmluvní odpovědností prosadí i v pracovním právu. Na některých školeních, kterých jsem se zúčastnil, jsem slyšel názor, že se tato právní úprava projeví v pracovněprávních vztazích silně a že by si to zaměstnanci a zaměstnavatelé měli uvědomit.

Předsmluvní odpovědnost se má dle těchto názorů typicky uplatnit v případě, kdy zaměstnavatel realizoval výběrové řízení, už vybral ve výběrovém řízení nejlepšího kandidáta, oznámil mu výsledek, ale na poslední chvíli se rozhodl místo neobsadit. Nejlepší kandidát už přitom mohl na základě perspektivy nového pracovního místa rozvázat svůj pracovní poměr u stávajícího zaměstnavatele a mohl se taky třeba s celou rodinou začít stěhovat do České republiky z USA („První modelový případ“).

Druhým případem, kdy se má předsmluvní odpovědnost typicky uplatnit, je situace, kdy zaměstnavatel realizoval výběrové řízení, i z tohoto výběrového řízení vzešel nejlepší kandidát a tento nejlepší kandidát má v ruce nabídku na konkrétní platové a jiné podmínky. Nejlepší kandidát tuto nabídku od svého nového potenciálního zaměstnavatele vezme, ukáže ji svému stávajícímu zaměstnavateli a požádá o zvýšení platu. Stávající zaměstnavatel kandidátovi vyhoví a on na nové místo vůbec nenastoupí („Druhý modelový případ“).

Zastávám názor, že od 1.1.2014 se předsmluvní odpovědnost v pracovněprávních vztazích prosadí (žalobce se domůže práva na náhradu škody z předsmluvní odpovědnosti) naprosto výjimečně a tento institut tak velký vliv na pracovněprávní vztahy mít nebude. K tomuto závěru mě vedou tři hlavní argumenty:

  1. Ust. § 1729 NOZ náhradu škody z předsmluvní odpovědnosti limituje tak nešťastně, že téměř vylučuje, aby nárok na náhradu škody mohl uplatňovat zaměstnavatel
  2. Ve většině případů nebude dána příčinná souvislosti mezi neuzavřením pracovní smlouvy „za pět minut dvanáct“ a vznikem škody
  3. Pravidla předsmluvní odpovědnosti bude snadné obcházet, protože postihují pouze neuzavření smlouvy a nevztahují se na zrušení pracovního poměru ve zkušební době

V dalším textu se budu jednotlivými argumenty zabývat podrobněji.

1) Ust. § 1729 NOZ náhradu škody z předsmluvní odpovědnosti limituje tak nešťastně, že téměř vylučuje, aby nárok na náhradu škody uplatňoval zaměstnavatel

Ust. § 1729 NOZ limituje nárok na náhradu škody z předsmluvní odpovědnosti takto:

Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.“ To znamená, že ustanovení sice umožňuje žalobci požadovat jak náhradu škody, tak ušlý zisk, avšak maximálně ve výši ušlého zisku. Pokud porušení předsmluvní odpovědnosti nemělo za následek jakýkoliv ušlý zisk, náhradu škody v podobě skutečně vzniklé škody (damnum emergens) není možné vůbec požadovat. K tomuto závěru přesvědčivou argumentací dochází např. Matula, Z. K některým aspektům předsmluvní odpovědnosti dle nového občanského zákoníku, www.e-pravo.cz, 12.9.2013)[1].

Ušlý zisk definuje judikatura Nejvyššího soudu jako „rozmnožení majetku, ke kterému vlivem porušení povinnosti nedošlo, ačkoliv by k němu při pravidelném běhu věcí došlo.“ [2]

V Prvním modelovém případě lze identifikovat ušlý zisk ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu poměrně jasně. Tímto ušlým ziskem by byla mzda, kterou by nový zaměstnanec na novém pracovním místě získal, od které by se případně odečetly náklady na její dosažení. Otázkou je pouze to, za jaké období by se tato ušlá mzda počítala – to vyplyne až z rozhodovací praxe soudů. Mzda by ale v každém případě představovala ušlý zisk ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu v Prvním modelovém případě a do výše nároku na ušlou mzdu by soud žalobci měl přiznat také právo na náhradu skutečně vzniklé škody, například náklady na stěhování kandidáta z USA.

Ve Druhém modelovém případě žádný ušlý zisk nemusí a zpravidla ani nebude existovat. Zvláště velké společnosti nabírají v téže době několik desítek kandidátů na různé pozice. Jestliže jeden z kandidátů na poslední chvíli odmítne podepsat pracovní smlouvu, lze to řešit vždy náhradním způsobem, aniž by mohl vzniknout jakýkoliv ušlý zisk. Například stávajícím členům týmu se přidá práce nebo se najme externista s příslušnou odborností apod.

Avšak ani u malých zaměstnavatelů nebude ve Druhém modelovém případě vznik ušlého zisku pravděpodobný, protože i malí zaměstnavatelé mohou odmítnutí nástupu novým zaměstnancem zpravidla vyřešit tak, že k žádnému ušlému zisku nedojde. Nejčastější dle mého názoru opět bude vyhledání a nasmlouvání externisty. Teprve pokud rychlé vyhledání a nasmlouvání externisty není možné a nenastoupení nového zaměstnance je bezprostředně svázáno s osudem nějakého projektu, který má s vysokou mírou pravděpodobnosti generovat zisk, je možné, že bude existovat ušlý zisk ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu.

Ale je také možné, že ani v tomto specifickém případě žádný ušlý zisk existovat nebude, protože zákon hovoří o „ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech“. Co to znamená „v obdobných případech“? Není to tedy ušlý zisk z konkrétního případu, kdy k porušení předsmluvní odpovědnosti došlo, ale ušlý zisk, který by byl dosáhnut v podobných případech, jako je ten, kdy došlo k porušení předsmluvní odpovědnosti. Z důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku se nic upřesňujícího nedočteme, ale zdá se, že zákon předpokládá určitou typickou, parametricky podobnou skupinu případů, které se budou poměřovat se skutkovým stavem, kdy došlo k porušení povinnosti z předsmluvní odpovědnosti.

„Obdobné případy“ ale ve vztahu k čemu? Např. ve vztahu k činnosti zaměstnavatele, kterého se porušení předsmluvní odpovědnosti týká, nebo dokonce ve vztahu k celému trhu? Musí snad zaměstnavatel zkoumat, jaký by byl jeho ušlý zisk, kdyby mu na poslední chvíli odmítl uzavřít smlouvu každý druhý účastník náboru, nebo dokonce, jaký by byl ušlý zisk, kdyby se totéž stalo průměrnému, typickému zaměstnavateli v daném průmyslovém odvětví? Jasnou odpověď zatím nemáme. Co víme jistě, tak že slovní spojení „obdobné případy“ je další komplikací na cestě k prosazení požadavku na náhradu škody z předsmluvní odpovědnosti a dále aplikaci právní úpravy zamlžuje.

Ušlý zisk si snad pro účely předsmluvní odpovědnosti v pracovním právu lze někdy představit, je-li zaměstnavatelem podnikatel. Nelze však pominout velkou skupinu zaměstnavatelů, kteří nejsou podnikateli a jejichž cílem vytvoření zisku není. Celá státní správa, krajská a obecní samospráva. Státní, krajské a obecní nemocnice. Státní, krajské a obecní školy. Obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení, církve. A mnohé další. Celá tato obrovská skupina zaměstnavatelů nevytváří žádný zisk či jiný podobný příjem ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu o ušlém zisku, resp. když k tomu dochází, např. u církví, je to naprosto výjimečné. Pokud nový zaměstnanec neuzavře na poslední chvíli pracovní smlouvu s výše uvedenými zaměstnavateli, o žádném ušlém zisku nelze hovořit a nelze tedy uvažovat ani o aplikaci předsmluvní odpovědnosti dle ust. § 1729 NOZ.

2) Nedostatečná příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody

Přes výše uvedené výhrady připusťme, že v praxi se mohou ojediněle objevit případy, kdy porušení předsmluvní odpovědnosti bude mít za následek ušlý zisk či alespoň o tom bude možné uvažovat[3]. Pak je ovšem nutné prokázat příčinnou souvislost mezi porušením předsmluvní odpovědnosti a vznikem škody v podobě ušlého zisku. Zde vidím další úskalí pro případné žalobce – příčinnou souvislost mezi porušením předsmluvní odpovědnosti a vznikem škody v podobě ušlého zisku bude mimořádně těžké prokázat.

Jaká má být kvalita kauzálního nexu mezi porušením povinnosti a vznikem škody, vyplývá opět z judikatury Nejvyššího soudu. Např. dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1996, sp. zn. II Odon 15/96, platí: „Stanovení výše ušlého zisku není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě'“ Tentýž motiv se mírných variacích objevuje i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu. Uveďme např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 5171/2008, dle kterého: „Nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. “ Nebo lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4313/2008: „Uzavření smlouvy není samo o sobě podmínkou pro závěr o ušlém zisku, nicméně ztracená obchodní (výdělečná) příležitost musí být prokázána v reálné podobě, neboť ušlý zisk nelze dovozovat jen ze zmaření zamýšleného výdělečného záměru. “

Vidíme tedy, že standard síly příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a ušlým ziskem je dle Nejvyššího soudu velmi vysoko. Kromě „pravidelného běhu věcí“ se judikatura hemží výrazy, jako „postaveno najisto“ „pravděpodobnost blížící s jistotě“ a „reálná podoba“. Když se na to podíváme z opačné strany, v testu judikatury Nejvyššího soudu by tedy neobstál ušlý zisk, který je nejistý, může, ale nemusí k němu dojít, prostě je spíše virtuální než reálný.

V pracovním právu však zpravidla nebude postaveno na jisto či nebude existovat pravděpodobnost blížící se jistotě, že nebýt porušení předsmluvní odpovědnosti, majetková sféra poškozeného by se rozmnožila.

Základním kamenem úrazu je ust. 66 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době „z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání důvodu“. Zkušební dobu přitom zaměstnavatelé v České republice sjednávají téměř vždy. Pojmově nebo principiálně by sice zkušební doba měla sloužit k tomu, aby si zaměstnavatel vyzkoušel nového zaměstnance; potažmo k tomu, aby si nový zaměstnanec vyzkoušel, jaké to je pracovat v nové firmě, ale zákon říká, že ukončit pracovní poměr ve zkušební době je možné z jakéhokoliv důvodu nebo dokonce i bez uvedení důvodu.

Pokud tedy bude skutečný důvod ukončení pracovního poměru ve zkušební době jiný, než jaký by odpovídal vlastnímu účelu zkušební doby, například se zhorší ekonomická situace zaměstnavatele a on si nového zaměstnance již nebude moci dovolit, nebo nový zaměstnanec pár dní po nástupu k novému zaměstnavateli dostane ještě atraktivnější nabídku a bude se chtít přemístit do jiné firmy, i v těchto případech bude ukončení pracovního poměru ve zkušební době legální, ať už bude skutečný důvod prezentován druhé straně či nikoli.

Ani z judikatury nevyplývají podstatná omezení manévrovacího prostoru smluvních stran ukončit pracovního poměr ve zkušební době. Asi jediným rozhodnutím Nejvyššího soudu, ze kterého je patrná značně limitovaná možnost přezkumu substantivních důvodů ukončení pracovního poměru ve zkušební době, je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2195/2008, podle kterého mají sice smluvní strany velkou volnost při ukončení pracovního poměru ve zkušební době, ale musejí dodržovat zásady pracovněprávních vztahů, zejména zásadu rovného zacházení a nediskriminace. S odkazem na tento judikát si lze tedy představit přezkum zejména otázky, zda bylo zrušení konkrétního pracovního poměru ve zkušební době diskriminační. V praxi ale bude k diskriminačnímu ukončení zkušební doby docházet výjimečně.

Sečteno a podtrženo, ust. § 66 odst. 1 zákoníku práce tedy ve skutečnosti vede k tomu, že pracovní poměr vzniká, ale jako silně podmíněné a závažně oslabené právní pouto. Podmíněnost a oslabenost pracovního poměru se sjednanou zkušební dobou shodou okolností potvrzuje již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2195/2008., kde se výslovně hovoří o tom, že teprve uplynutím zkušební doby se „pracovní poměr na zkoušku stává pracovním poměrem plnohodnotným “. Smluvní strany pracovního poměru tedy neví dne ani hodiny. Protistrana může kdykoliv přijít a říct „končíme“. Dokonce ani nemusí prezentovat důvody, proč se pro tak radikální krok rozhodla; takto je to zcela legální a nenapadnutelné.

Docházím tedy k závěru, že pokud spolu uchazeč o zaměstnání a nový zaměstnavatel předběžně sjednají podmínky pracovního poměru, počítají se zkušební dobou, a pak za pět minut dvanáct jedna ze smluvních stran nečekaně odmítne pracovní smlouvu uzavřít, předsmluvní odpovědnost dle ust. § 1729 NOZ se vůbec neprosadí, protože nebude možné prokázat dostatečně silnou příčinnou souvislost mezi porušením předsmluvní odpovědnosti a ušlým ziskem.

3) Pravidla předsmluvní odpovědnosti bude snadné obcházet, protože postihují pouze neuzavření smlouvy a nevztahují se na zrušení pracovního poměru ve zkušební době

Dle ustanovení § 1729 odst. 1 NOZ „dospějí – li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.“ Předsmluvní odpovědnost je tedy pojmově konstruována tak, že se vztahuje na jednání protistran do okamžiku uzavření smlouvy. Netýká se případů, kdy je smlouva sice uzavřena, ale jedna ze stran ji buď z důvodů, které stanoví sama smlouva nebo právní řád ukončí.

Tedy zatímco těsně před uzavřením pracovní smlouvy by měla mít každá ze smluvních stran, která chce ukončit jednání, spravedlivý a legitimní důvod, aby nemusela čelit rizikům vyplývajícím z předsmluvní odpovědnosti, při ukončení pracovní smlouvy ve zkušební době spravedlivý důvod mít nemusí – dokonce nemusí jakýkoliv důvod ukončení zkušební doby ani prezentovat, protože zákon to nevyžaduje.

Princip, že předsmluvní odpovědnost se uplatňuje pouze do uzavření určité smlouvy, ve spojení s právem ukončit zkušební dobu zcela bez udání důvodu, tedy prosazení předsmluvní odpovědnosti v oblasti pracovního práva dále omezuje. Neexistuje nic jednoduššího, než v Prvním modelovém případě nebo i Druhém modelovém případě nakonec pracovní smlouvu uzavřít, nastoupit do práce a ukončit pracovní poměr bez udání důvodu ve zkušební době.

Shrnutí:

Závěrem musím konstatovat, že prosazení nároků z předsmluvní odpovědnosti v pracovním právu nebude zdaleka tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nároky z předsmluvní odpovědnosti jsou totiž limitovány výší ušlého zisku, který se v pracovněprávních vztazích objeví zejména na straně zaměstnavatelů pouze výjimečně. Pokud o ušlém zisku bude v konkrétním případě možné uvažovat, bude prakticky nemožné prokázat příčinnou souvislost mezi porušením předsmluvní odpovědnosti a vznikem škody v podobě ušlého zisku. Pro většinu případů totiž bude platit, že pracovní poměr je možné ukončit ve zkušební době i bez udání důvodu, tím se stává podmíněným a nejistým. Navíc předsmluvní odpovědnost, která je koncipována jako odpovědnost za neuzavření smlouvy, může být v praxi obcházena tím, že pracovní kontrakt bude sice uzavřen, následně však bude zrušen ve zkušební době.

Žádná velká revoluce v procesu uzavírání pracovních smluv s uchazeči se tedy od 1.1.2014 nekoná.

_____________­________________________­________________________­________________________

1)Ve své podstatě zde narážíme na obecnější problém: Je-li výklad ust. 1729 NOZ, že lze požadovat nanejvýš ušlý zisk jako v obdobných případech, správný, výrazně to limituje okruh případů, na které lze pravidla předsmluvní odpovědnosti použít. Při tomto výkladu ust. § 1729 NOZ lze o aplikaci předsmluvní odpovědnosti uvažovat pouze na takový okruh smluv, jejichž cílem je realizace zisku či alespoň velmi podobného majetkového prospěchu. Existuje však mnoho smluv, jejichž cílem realizace zisku není, například když si jako soukromá osoba kupuji dům a chci v něm žít, když město uzavírá smlouvu na opravu náměstí, když si jako soukromá osoba kupuji zájezd a nespočet dalších.

2)Viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, sp. zn. 25 Cdo 4563/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.11.2012, sp. zn. 28 Cdo 5171/2008.

3)Jak praví klasik „Grau, teurer Freund, ist alle Theorie, und grün des Lebens goldner Baum“. Johann Wolfgang von Goethe, Faust, 1806

Diskuze
[1] Robert Pelikán / 10. 1. 2014 / Re predsmluvni odpovednost

Ten par. 1729 nefunguje ani v mnoha jinych pripadech. Nutno jej interpretovat jen jako vyjadreni predvidatelnosti. Jinak ale predsmluvni odpovednost nema nikdy smerovat k nahrade usleho zisku z neuzavrene smlouvy.

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback