Nejnovější diskuze k článkům

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete koupit kousek připojení k internetu s parametry, které si zaplatíte.

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci: jsem vlastníkem pozemku, na němž má manželka zřízeno právo stavby. Na pozemku jsme postavili RD, který je řádně zkolaudován v 09/2016, máme v něm oba trvalé bydliště. Nyní bychom oba chtěli právo stavby zrušit, aby byl pozemek i na něm stojící RD naším standardním majetkem (v rámci společného jmění manželů). Na výstavbu domu byla použita hypotéka, v katastru je tedy zřízeno i věcné břemeno ve prospěch banky. Pochopil-li jsem článek správně, je třeba podepsat dohodu o zrušení práva stavby (je někde k nalezení formulář, nebo je nutné navštívit za tímto účelem některého advokáta?) ke které bude zřejmě nutný i souhlas dotčené banky (?) a dále na základě této dohody zažádat o výmaz v katastru nemovitostí – je tomu tak, nebo je třeba ještě něco jiného? Jaký je Váš názor? Děkuji Vám!

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na povrchu cizího pozemku nebo pod povrchem cizího pozemku stavbu, pak určitě nejsou předem některé věci, ať už jsou brány jako nemovitost nebo movitá věc nebo jako samostatná věc nebo součást pozemku, vyloučeny z toho, být předmětem práva stavby. Ať už je nějaká stavba brána jako samostatná věc nebo jako součást pozemku, musí mít vlastník samostatné věci právní titul k užívání cizího pozemku a stejně ten, kdo nechce, aby se jeho stavba, která není brána jako samostatná věc, stala součástí cizího pozemku přírůstkem. Problém je spíš ve volbě vhodného právního titulu, než se upnout pouze na právo stavby. Hodně lidí si myslí, že právo stavby je „převlečené“ věcné břemeno, jak ho znali z předchozího OZ. Jestliže právo stavby lze zřídit pouze jako dočasné – § 1244, jestliže vlastník pozemku má předkupní právo ke stavbě, která je součástí práva stavby – § 1254, jestliže po uplynutí doby práva stavby přechází stavba za náhradu do vlastnictví vlastníka pozemku – § 1255, určitě bych nesjednával právo stavby pro stavbu, o kterou nehodlám přijít. Ledaže by vlastník pozemku byl svolný ve smlouvě k dohodě, že po uplynutí doby práva stavby se oprávněný z práva stavby stane za náhradu vlastníkem pozemku. Kdo k tomu přistupuje způsobem " po mně potopa", ten si zřejmě smluví právo stavby. Kdo má opačný přístup, spíše se bude snažit smluvit pro svoji stavbu služebnost ( pozemkovou nebo osobní) nebo koupi pozemku nebo nájem pozemku ( půjde-li o samostatnou věc, která není součástí pozemku). Jestliže síťové podnikatele vede zvláštní zákon ( např. energetický zákon) k tomu, aby zřídili věcné břemeno k využití cizího pozemku pro svoji síť, měli by si to nepodnikatelé vzít za příklad a měli by vycházet ze stejné logiky a volit takový právní titul k cizímu pozemku, který nemá za následek ztrátu vlastního majetku, byť by se tak stalo v dlouhodobém horizontu. Takže určité věci by měly být vyloučeny z toho, být předmětem práva stavby, spíše z logiky uvažování rozumného hospodáře, který si je vědom, že problém trvalé stavby na cizím pozemku se právem stavby trvale nevyřeší, ale pouze odsune na chudáky právní nástupce.

Dobrý den. chtěla bych se zeptat, zda jsou některé nemovité věci vyloučené z práva stavby. Příklad: na pozemku jiného vlastníka se má budovat komunikace, dešťová kanalizace na odvodnění komunikace a venkovní osvětlení. Všechny části spolu souvisí. Lze zřídit právo stavby pro všechny části? Naši právníci vylučují venkovní osvětlení, protože je to nemovitá věc, která se nestane součástí pozemku. Venkovní osvětlení by se mělo budovat zvlášť a ošetřit se zřízením věcného břemene. Jaký je Váš názor? Děkuji.

Redakčně smazáno

K výše uvedenému tématu z praxe – tento týden nám Městský soud v Praze rozhodl, že je nicotným rozhodnutí valné hromady, které změnilo stanovy akciové společnosti v rozporu s § 447 odst. 2 ZOK – konkrétně tato změna založila právo členů dozorčí rady na samostatný výkon kontrolní činnosti bez rozhodnutí dozorčí rady. Soudkyně to posoudila jako statusovou otázku, při které se nelze odklonit od znění zákona (je kogentní). Věc míří k odvolání a zcela určitě ať již z naší strany nebo od protistrany zamíří na Nejvyšší soud. Osobně s nemožností jiné úpravy souhlasím ( a to nejenom proto, že bylo rozhodnuto v náš prospěch). I když si nejsem jistá, zda se opravdu o statusovou otázku jedná. Spíše bych kogenost odvodila od funkce dozorčí rady v rámci akciové společnosti, ochrany akcionářů apod., než z toho, že by se jednalo o statusovou otázku. Podle mě totiž § 1 odst. 2 NOZ neobsahuje a ani nemůže obsahovat úplný výčet případů, kdy je možné považovat právní úpravu za kogentní. Kogentnost může být dovozována i z jiných důvodů.

pane Lake Lake kde najdu zmínku o Vámi uvedené judikatuře ohledně platby za balkony, lodžie, které jsou ve výlučném vlastnictví bytové jednotky jsou přístupné pouze z této jednotky (bytu). Balkony (lodžie) nejsou v prohlášení vlastníka. Děkuju.

„Věcí v právním smyslu se tak stal i např. Internet, jehož absence zmínky či úpravy byla zákoníku rovněž vytýkána.“ Jsem rád, že je česká právní teorie ve správných rukách. Konečně je možné si bez zbytečných právních oplétaček objednat 100g internetu a 200g peeringu jako oblohu. https://www.youtube.com/watch?…

Ano, je to jeden z hlavních argumentů. Pak se také domnívám, že i pactum de non cedendo je zákonný důvod nepostupitelnosti. Rozdíl např. od pohledávky zanikající smrtí je v tom, že je na vůli stran, zda se pro nepostupitelnost rozhodnou, ale to účinky nesnižuje.

Dle mého názoru proti variantě platnosti (tedy ujednání nepůsobícím proti třetí straně) hovoří sama existence zákonné úpravy. Kdyby § 1881 NOZ odstavec 1) neobsahoval větu druhou, potom by bezpochyby platilo, že zákaz postoupení je platný pouze inter partes se všemi z toho plynoucími následky. Bylo by to ujednání založené na smluvní volnosti stran v oblasti, kterou zákon neošetřuje. Zákon však oprávnění sjednat si zákaz postoupení aprobuje a smysl věty druhé je nutno vykládat jako „je-li ve smlouvě sjednán zákaz postoupení, pohledávku nelze postoupit“. Samozřejmě by vhodnější formulací bylo, kdyby zákon rovnou stanovil sankci, nicméně smysl zákonného ustanovení je jasný. Postoupení pohledávky, u níž existuje ujednání o zákazu postoupení, musí proto být neplatné. Stav, kdy by institut postoupení měl stejný význam při existenci právní úpravy jako při její neexistenci, vnímám jako neodůvodnitelný (lze pak pochybovat vůbec o smyslu právní úpravy jako takové). Z tohoto důvodu se přikláním k neplatnosti a to k neplatnosti relativní, neboť stejně jako Jiří Remeš neshledávám důvodu pro neplatnost absolutní. Nadto je neplatnost relativní v NOZ výrazně preferována a posun směrem k ní je jedním z výrazných znaků nové zákonné úpravy.

Napsal jste: „Pokud se má SVJ řídit novým občanským zákoníkem, …“ Tento předpoklad je ovšem zjevně mimo právní realitu. Žádný celostátně platný právnípředpis nestanoví, že by se stávající SVJ(2000) snad měly začít řídit částí NOZ o bytovém spoluvlastnictví. Opak je pravdou. Dosavadní definice jednotek(1994) zůstává beze změn, a beze změn jsou tedy i věcná práva a právní vztahy týkající se těchto jednotek. Viz § 3063 NOZ. Pokud jde o vnitřní právní poměry právnické osoby SVJ(2000), řídí se samozřejmě i nadále podle svých stanov a podle dosavadní právní úpravy (zákon č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů). K tomu viz § 3028 NOZ. Jediná změna je v tom, že právnické osoby SVJ(2000) jsou povinny se přizpůsobit ustanovením NOZ o právnických osobách (§ 118 až § 209 NOZ). Ktomu viz § 3041 NOZ. S balkony to však nesouvisí nijak. Je to pouze Prohlášení vlastníka budovy, které určuje zda balkon je společnou částí, či příslušenstvím jednotky ve vlastníctví vlastníka jednotky. Z toho se pak odvozuje platební povinnost při opravách a údržbě této části. Nikdo samozřejmě nebrání spoluvlastníkům společných balkonů rozhodnout, aby výlučné užívání některé společné části jednotlivým spoluvlastníkem bylo zpoplatněno. K tomu existuje bohatá judikatura, kterátaké určila přiměřenou výši náhrady jako částku, odpovídající nájemnému v místě obvyklému za obdobný předmět nájmu. Pokud se ale žádný spoluvlastník úhrady z tohoto důvodu nedomáhá, pak povinnost hradit nenastala.

zajímá mne jak bude pro staré SVJ upravena platba za balkony (lodžie) podle §1180. Vlastníci, kteří balkon nemají dotují opravy těchto balkonů. Jde o případy, kdy v domě je většina bytů bez balkonu, ale opravy se hradí z fondu oprav do kterého přispívají všichni vlastníci. Pokud se má SVJ řídit novým občanským zákoníkem, tak by to mělo být do důsledku a nejen se řídit jen některými částmi a jinak nadále podle zákona 72/94.

Jak již upozorňil pan Petr Měšťánek v diskusi k § 441 NOZ, usnesení NS 29 Cdo 3919/2014, které v našem článku rozebíráme, bude publikováno v tzv. zelené sbírce (soudních rozhodnutí a stonovisek). Sbírkové označení usnesení ještě není známo, ale slovy soudce NS Pavla Vrchy „převážná část členů občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se ztotožňuje s právním názorem vyjádřeným v uvedeném rozhodnutí, resp. (naopak) jen nepatrná část členů tohoto kolegia má na řešení uvedené právní otázky odlišný právní názor,“ (více zde: http://vrcha.webnode.cz/…c-90-12-sb-/).

Vztahuje se na transakci, kde společník/akcionář – fyzická osoba (nepodnikatel), prodává svůj podíl/akcie ve společnosti kupujícímu -obchodní společnosti, úprava ochrany spotřebitele? (a) Ano – vždy. (b) Ano, ale jen pokud společník vlastní podíl pouze jako investici a nestará se o správu společnosti. (c) NE – nikdy. (d) Nejsem přesvědčený o žádné se shora uvedených možností.

Pokud společenská smlouva mlčí ve věci možnosti vlastnictví více podílů (ani neříká nic o možnosti splynutí podílů) může společník ve společnosti se dvěma společníky převést podíl stejného druhu na druhého společníka? (a) ANO. (b) NE, takový převod je absoluně neplatný. (c) Nejsem přesvědčený o žádné z výše uvedených možností.