Miroslav Pavlík

Články

KONSTRUKTIVNÍ KRITIKA § 498 NOZ

Stále účinný občanský zákoník č.40/1964 Sb. (OZ) rozeznává jen dva druhy nemovitostí – a to pozemek a stavbu spojenou se zemí pevným základem (§ 119 odst. 2 OZ). Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) do českých zemí opětovně zavádí zásadu superficies solo cedit. Dlužno dodat na obhajobu tvůrců NOZ, že rozšířenou po celé západní Evropě. Jiné důvody však (tedy, že superficies non solo cedit je přežitek komunistického práva a že se tím, že jí dáváme sbohem, vracíme do civilizované Evropy) nejsou nikde k dohledání. Shora zmíněná zásada projevuje se v NOZ především tím, že právě stavby spojené se zemí pevným základem zanikají jako samostatné nemovité věci a stávají se součástí pozemku. NOZ však dává vzniknout (zejména) prostřednictvím § 498 NOZ mnoha jiným nemovitým věcem [1]. O nich a o úskalích s tím spojených je tento článek především. Základní kategorií věcí nemovitých, jejíž alespoň latentní přítomnost je ovšem všem dalším druhům věcí nemovitých vždy imanentní, je pozemek. Protože u pozemku v jeho chápání nenastává žádná změna (blíže srov. rovněž nový katastrální zákon [2]), z hlediska kritiky jej pomíjím a budu se věnovat dalším kategoriím věcí nemovitých. Podzemní stavba se samostatným účelovým určením je druhou kategorií nemovitých věcí uvedených v § 498 NOZ. Důvodová zpráva uvádí jako příklady takových staveb metro a vinný sklípek. Lze se domnívat, že by takovou stavbou mohly být např. i kolektory, tedy tunely pod Prahou nebo jinými městy sloužící pro pohodlný rozvod, údržbu a opravu inženýrských sítí, neb i ty mají autonomní hospodářský účel, jak vysvětluje samostatné účelové určení důvodová zpráva k NOZ. Jakkoli shora uvedené příklady podzemních staveb se samostatným účelovým určením pokrývají případy, kdy zpravidla podzemní stavby zasahují do vícero (cizích) pozemků, mám za to, že i pokud se podzemní stavba se samostatným účelovým určením nachází pouze na jednom pozemku, je samostatnou nemovitou věcí, a to i při totožnosti vlastníka pozemku a podzemní stavby [3]. Důvodová zpráva v tomto podává nejednoznačnou odpověď (metro, vinný sklep pod cizím pozemkem atp.) Protože judikatura řešící podobné případy dle OZ dospěla k závěru, že např. sklep je samostatnou nemovitou věcí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 911/2005 ze dne 24.5.2006), je nutno podobné podzemní stavby (sklepy, garáže) pokládat za stavby spojené se zemí pevným základem. V takovém případě pak je § 498 NOZ ustanovením speciálním oproti přechodnému ustanovení § 3054 a §3055 (podle toho, zdali je vlastník podzemní stavby se samostatným účelovým určením totožný s vlastníkem pozemku nebo ne). Aby nedošlo k omylu, stanoví § 506 odst. 2 NOZ, že není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. Jinými slovy, nemá-li podzemní stavba samostatné účelové určení, je součástí pozemku. Pokud by § 506 odst. 2 NOZ nebyl, bylo by možno to samé dovodit z §506 odst. 1 NOZ (stavba je součástí pozemku, tedy i podzemní stavba) a § 498 a contrario (pokud podzemní stavba nemá samostatné účelové určení, není nemovitou věcí a je tedy součástí pozemku). Přidanou hodnotu § 506 odst. 2 NOZ tak lze spatřovat toliko v řešení jejího přesahu pod jiný pozemek. Lze rovněž uzavřít, že podzemní stavbou se rozumí stavba, která je převážně pod povrchem a je součástí toho pozemku (tedy stavba bez samostatného účelového určení), pod kterým se převážně nachází (srov. obecně chápaný význam slova „zasahuje“), nebo na kterém je vchod do podzemní stavby a jehož součástí je stavba hlavní. Pozemek a podzemní stavba se samostatným účelovým určením jsou dva základní druhy nemovitých věcí hmotných. V § 498 odst. 1 hned po nich ale následuje velká skupina nemovitých věcí nehmotných – jakož i věcná práva k nim. Skupina nemovitých věcí nehmotných, skrývající se pod sousloví “jakož i věcná práva k nim“ je bezesporu významnou změnou proti OZ. OZ jednak rozlišoval „věci“ a „práva“, resp. k nehmotným věcem se stavěl přinejmenším zdrženlivě a zároveň, jak uvedeno výše, znal jen dvě kategorie nemovitostí, a to pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Pokud se NOZ vydal po trnité cestě, že věci jsou i práva, je jen logické, že i nehmotné věci (práva) podřadil do kategorií věcí nemovitých (z hlediska praktického zmiňme např. – obligatorní písemnou formu a intabulační princip při zcizování věcí nemovitých). Otázkou je, zda-li tak učinil správným způsobem. Věcná práva jsou upravena v části třetí NOZ, hlavě druhé a je zřejmé, že nemovitými věcmi – věcnými právy – bude především vlastnictví, právo stavby, věcné břemeno a zástavní právo. Problém spočívá v tom, že shora uvedená věcná práva jsou nemovitými věcmi dle jazykového výkladu NOZ jen v případě, že se vztahují k pozemku nebo k podzemní stavbě se samostatným účelovým určením. Pokud tento výklad nepřekonáme, nebude nemovitou věcí věcné břemeno zřízené ke stavbě, která je spojena se zemí pevným základem, ale protože má jiného vlastníka, nesplyne k nabytí účinnosti NOZ s pozemkem. To samé se týká zástavního práva zřizovaného např. k bytové jednotce, jakož i ke všem v úvahu přicházejícím nemovitým věcem podle § 498 odst. 1 NOZ, poslední věta (viz dále). Mám za to, že se jedná o zjevnou chybu, kterou je za pomoci §2 odst. 2 NOZ (význam slov proti jejich smyslu) nutno překlenout. Správný výklad – a zároveň návrh změny § 498 NOZ, je tedy takový: nemovitými věcmi jsou i věcná práva k nemovitým věcem hmotným. Další kategorií nemovitých věcí nehmotných jsou práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Samotný NOZ tak činí pouze v případě práva stavby. Právo stavby však je nemovitou věcí dle předchozí kategorie, tj. je věcným právem vztahujícím se k pozemku. Není mi známo, že by jiný zákon stanovil nebo v souvislosti s nabytím účinnosti NOZ měl stanovit nějaké právo jako nemovitou věc. Zatím se tedy jeví tato kategorie nemovitých věcí jako nadbytečná. A naopak, v § 498 NOZ postrádám hmotné věci [4], které za nemovité věci prohlásí zákon. NOZ stanoví, že nemovitou věcí je jednotka a stavba spojená se zemí pevným základem, která k datu nabytí účinnosti NOZ patří jinému vlastníku než je vlastník pozemku. Rovněž v prováděcím předpise k NOZ je např. navrhováno, aby se nemovitou věcí rozuměla telekomunikač­ní síť. Posledním velkým okruhem nemovitých věcí dle § 498 NOZ jsou věci, o kterých jiný právní předpis stanoví, že nejsou součástí pozemku a zároveň je nelze přesunout z místa na místo bez porušení jejich podstaty. Z logického i jazykového výkladu vyplývá, že se jedná o věci hmotné, nikoli tedy práva. V sekci serveru www.justice.cz [5] věnující se občanskému zákoníku najdeme přesný výklad toho, co se rozumí „jiným právním předpisem“. Mluví-li se o „zákonech“, rozumí se tím tedy jen zákony, nikoli všechny právní předpisy (pro ně se právě volí označení „právní předpisy“). Výrazem „zákon“ se rozumí jakýkoli zákon, „tímto zákonem“ se rozumí občanský zákoník a „jiným právním předpisem“ každý zákon nebo jiný právní předpis odlišný od občanského zákoníku. Samotný NOZ na několika místech stanoví, že určitá věc není součástí pozemku (dočasné stavby podle § 506 NOZ, inženýrské sítě podle § 509 NOZ). Pokud budeme vykládat „jiný právní předpis“ striktně v jazykovém významu, bude z toho a contrario vyplývat, že veškeré dočasné stavby jsou věci movité a to samé se týká všech částí inženýrských sítí (např. trafostanic). Jako u předchozího případu tak mám za to, že se jedná o chybu NOZ, kterou je třeba překlenout výkladem ptajícím se po smyslu příslušného ustanovení. Tím je dle mého skutečnost, že není-li něco z nějakého důvodu (většinou navýsost praktického) součástí pozemku, a přitom to nelze přesunout z místa na místo bez porušení jejich podstaty, je to věcí nemovitou. A je jedno, jestli to stanoví NOZ nebo jiný právní předpis, byť z hlediska významu důsledků takového ustanovení mám za to, že by tímto právním předpisem měl být vždy zákon, nikoli podzákonné právní předpisy. S odvoláním se na shora uvedené tedy navrhuji, ať je vykládáno sousloví „jiný právní předpis“ jako „zákon“. Shora uvedené dílčí závěry jsou přinejmenším hodně na hraně jazykového výkladu § 498 NOZ. Upřímně, jdou proti němu. Konstruktivní kritika je kritika, která navrhuje řešení. Dovolte mi tedy místo závěru, abych na základě shora uvedených dílčích závěrů navrhl § 498 odst. 1 NOZ de lege ferenda: (1) Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i další práva a věci, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je tato věc nemovitá. Věcná práva k hmotným nemovitým věcem jsou nemovitými věcmi. Z hlediska terminologického opouští NOZ pojem* „nemovitosti“* a důsledně užívá pojem „nemovité věci“. §2 písm. a) nového katastrálního zákona (v době psaní tohoto článku před podpisem prezidenta ČR): pro účely tohoto zákona se rozumí: … a) pozemkem část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem, hranicí jiného práva podle § 19, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků. Lze jen dodat, že pozemek pro účely katastrálního zákona je definován jinak než v § 506 NOZ („část zemského povrchu“ kontra „prostor nad povrchem i pod povrchem“). Např. podzemní garáž, kterou postaví podnikatel a pronajímá v ní komukoli garážová stání, je podzemní stavbou se samostatným účelovým určením a je tedy nemovitou věcí. Podzemní garáž, která slouží pro potřeby obyvatel bytového domu, nemá samostatné účelové určení a není tedy samostatnou nemovitou věcí, ale součástí pozemku. Pokud věci mohou být práva, neplatí to naopak, tj. „práva, která za nemovité věci prohlásí zákon“ rozhodně nejsou hmotné věci. Konkrétně k nalezení zde: http://obcanskyzakonik.justice.cz/…cast/obecne/
16/08/2013 / Miroslav Pavlík 0

ENERGETICKÝ ZÁKON A SLUŽEBNOST INŽENÝRSKÉ SÍTĚ

NOZ přináší do českého právního řádu zcela novou úpravu pozemkové služebnosti inženýrské sítě. Protože odvětvové veřejnoprávní předpisy mají pro vedení veřejné technické infrastruktury přes cizí pozemky své vlastní právní úpravy, vznikla v právnické obci debata, jaký vliv má nová služebnost inženýrské sítě na tato oprávnění. Článek rozebírá vztah služebnosti inženýrské sítě a věcných břemen zřizovaných podle energetického zákona. ÚVOD Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) znovuzavádí do českého soukromého práva pojem služebností, když spolu s reálným břemenem tak od sebe terminologicky odlišuje věcné břemeno, kde povinný má něco strpět nebo se něčeho zdržet (služebnost), nebo má něco konat nebo dát (reálné břemeno). „Věcné břemeno“ je pak zachováno jako nadřazený pojem pro obě věcná práva k věci cizí, tj. jak pro služebnost, tak pro reálné břemeno [1]. NOZ dále rozlišuje služebnosti na osobní a pozemkové, a to aniž by jejich rozdíl explicitně definoval. Z historického, jazykového i logického výkladu však lze jednoznačně dospět k závěru, že služebnosti pozemkové jsou takové služebnosti, kde oprávnění ze služebnosti svědčí panujícímu pozemku, zatímco osobní služebnost je taková služebnost, když oprávnění z ní svědčí určité osobě [2]. NOZ upravuje některé typy pozemkových služebností, přičemž první z těchto úprav je právě služebnost inženýrské sítě [3]. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v účinném znění (dále jen „EZ“), stanoví pro provozovatele inženýrských sítí, jejichž provozování je (rovněž) předmětem EZ (rozvod elektřiny, plynu a tepla) povinnost smluvně zřizovat v souvislosti s jejich vedením přes cizí pozemky s jejich majiteli věcná břemena [4]. Provozovatelé v EZ definovaných inženýrských sítí tyto sítě provozují ve veřejném zájmu a v případě, že nelze věcné břemeno k cizí nemovité věci zřídit smluvně, mohou požádat o jeho vyvlastnění [5]. Tento článek shrnuje argumenty debaty touto problematikou zabývající se poměrně široké právnické obce, která je rozdělena na dva tábory. První z nich říká, že věcné břemeno podle EZ je služebností inženýrské sítě. Druhý tábor naopak tvrdí, že podřazovat věcné břemeno zřizované podle EZ pod služebnost inženýrské sítě je chybou, protože se jedná o jiné věcné břemeno (služebnost). Autor tohoto článku jsou dlouhodobě příznivcem druhého právního názoru, v tomto článku shrne v obecné rovině argumenty svědčící pro závěr, že provozovatelé inženýrských sítí, kteří mají povinnost uzavírat věcná břemena podle EZ a (samozřejmě) zároveň NOZ, neuzavírají služebnost inženýrské sítě. VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ PRÁVO NOZ je předpisem čistě soukromoprávním. Znamená to předně, že jeho předmětem úpravy jsou taková práva a povinnosti, která vznikají z právních vztahů mezi osobami, které si jsou formálně právně rovny a že do těchto vztahů vstupují osoby zpravidla o své svobodné vůli [6]. V § 1 druhá věta NOZ je dokonce výslovně uvedeno, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. EZ je právním předpisem smíšené povahy s tím, že většinově má jeho úprava povahu veřejnoprávní. Z předchozího bodu vyplývá, že některá ustanovení EZ mají povahu soukromoprávní. Jsou to především ustanovení upravující vztahy mezi dodavateli energií a jejich zákazníky. Lze rovněž dovodit, že ustanovení o smluvním zřízení věcného břemena v EZ má spíše soukromoprávní povahu. Tato soukromoprávní povaha zřízení věcného břemena podle EZ má však několik „přesahů“, které staví zřízení věcného břemena (i když smluvně) do roviny veřejnoprávní. Veřejnoprávní charakter má především povinnost provozovatele inženýrské sítě zřídit věcné břemeno. Chybí zde tedy svobodná vůle provozovatele inženýrské sítě řešit právní vztah např. nájmem cizí nemovité věci. Dalším veřejnoprávním prvkem primárně soukromoprávního vztahu je zákonem daný účel zřízení takového věcného břemene. Účelem je provozování inženýrské sítě ve veřejném zájmu, nikoli tedy v zájmu soukromém. Poslední, ale nikoli nejméně důležitý veřejnoprávní charakter věcného břemene podle EZ je dán dalšími ustanoveními EZ, která upravují práva a povinnosti provozovatele inženýrské sítě k cizímu pozemku v souvislosti s provozováním této sítě a tomu odpovídající práva a povinnosti vlastníků těchto pozemků. Vznik těchto práv a povinností přitom není přímo odvislý od zřízení věcného břemene, ale přísl. práva a povinnosti vznikají přímo ze zákona [7]. Tato práva a povinnosti mají veřejnoprávní charakter. Lze tak dovodit, že zřízením věcného břemene podle EZ dochází k uzavření soukromoprávního vztahu. Vztahu s četnými veřejnoprávní­mi prvky. ZVLÁŠTNÍ A OBECNÉ NOZ jako základní soukromoprávní předpis je právním předpisem obecným, EZ jako právní předpis smíšené povahy je předpisem zvláštním vůči NOZ. Z povahy těchto dvou právních předpisů pak vyplývá, že EZ je předpisem speciálním vůči NOZ. Ze vztahu speciality těchto dvou právních předpisů vyplývá, že NOZ se použije v rámci úpravy soukromoprávních vztahů upravených EZ vždy tam, když výslovná úprava v EZ chybí. Na shora uvedené nemá vliv ani skutečnost, že NOZ je předpisem novějším než EZ, resp. že úprava věcných břemen v NOZ je novější než právní úprava věcných břemen v EZ [8]. Ze vztahu speciality rovněž vyplývá, že je-li přísl. problematika upravena odchylně v obou dvou předpisech, použije se EZ, přičemž „přísl. problematiku“ je nutno chápat v materiálním slova smyslu [9]. Ve vztahu věcné břemeno podle EZ a služebnost inženýrské sítě podle NOZ je potom úprava práv a povinností v EZ (v materiálním slova smyslu, tedy nevyplývající primárně ze zřízení věcného břemene) natolik obsáhlá, že překrývá úpravu v NOZ takřka v úplnosti, blíží se tedy komplexní úpravě některých právních institutů v obchodním zákoníku vůči zákoníku občanskému, tak jak známe z právního řádu do 31. 12. 2013. DISKONTINUITA A KONTINUITA Zatímco NOZ je založen na principu diskontinuity se zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, tj. terminologicky ani ideově na něj nenavazuje, EZ do vínku takové poslání nedostal, tj. EZ navazuje na předchozí právní předpisy, které obdobnou nebo stejnou problematiku upravovaly v minulosti. Nabízí se tak otázka, zdali změnou terminologie soukromoprávních předpisů má dojít (postupně) i ke změně terminologie užívané v předpisech (převážně) veřejnoprávních a/nebo speciálních. V případě, že termín použitý ve veřejnoprávním předpise má stejný význam a obsah jako jiný termín použitý v NOZ, lze učinit závěr, že není důvodu tyto termíny nesjednotit a v předpise (převážně) veřejnoprávním/spe­ciálním by měl být tento termín nahrazen termínem používaným v NOZ. Pokud se však dlouhodobě ustálený termín použitý v speciálním předpise liší svým obsahem v určitých bodech od termínu užitého v NOZ, nelze bez dalšího na základě terminologické změny, kterou přinesl NOZ do oblasti soukromého práva, měnit terminologii jiných, převážně veřejnoprávních předpisů. V opačném případě riskujeme, že (i) ztratíme význam původní zažité a mnohdy judikaturou upravené terminologie a (ii) použijeme terminologii upravenou v NOZ na vztah, který je např. převážně upraven jinak v jiném právním předpisu, přičemž jeho úprava má přednost. Důsledkem takového postupu tedy bude v každém případě zvýšení právní nejistoty. Jiným problémem, který však je analogicky přenositelný na řešenou problematiku, je užití stejných pojmů „trochu“ odlišně. Příkladem budiž „stavba“ podle stavebního zákona a pojmu „stavba“ ve smyslu NOZ. Z hlediska objektivity je však třeba dodat, že tato nesouladnost platila již za účinností občanského zákoníku z r. 1964. Pokud se vrátíme k úpravě „služebnosti inženýrské sítě“ v NOZ a připustíme, že by se uzavírala „služebnost inženýrské sítě“ pro realizaci povinnosti podle energetického zákona zřídit věcné břemeno, došlo by ke stejnému matení pojmů. Věcné břemeno zřizované podle EZ je totiž tak trochu jiná „služebnost inženýrské sítě“ než „služebnost inženýrské sítě“ upravená v NOZ. Shora uvedené vynikne především v tom, že většina práv a povinností vyplývajících pro distributora elektřiny přímo z energetického zákona, není obsahem smlouvy o zřízení věcného břemene, resp. není vymezením práv a povinností vyplývajících z věcného břemene. Pokud by tak bylo i takové věcné břemeno (názvem a odkazem na § 1267 NOZ) zřizováno jako služebnost inženýrské sítě, bude to jistě pro práva a povinnost vyplývající ze smluvního vztahu matoucí. NOVÝ PRÁVNÍ INSTITUT Služebnost inženýrské sítě je nový právní institut, a to nejen oproti Občanskému zákoníku z r. 1964, ale oproti všem předchozím úpravám soukromého práva na území současné České republiky, tak zřejmě oproti relevantním úpravám zahraničním. Shora uvedené znamená, že vztahy mezi provozovateli inženýrských sítí před touto úpravou v NOZ byly vždy řešeny na základě veřejnoprávního předpisu, příp. spolu s obecnými ustanoveními o věcných břemenech (služebnostech), nejedná se o pouhou změnu termínu, ale o zcela nový právní pojem s novým obsahem. Služebnost inženýrské sítě neexistovala ani v právní teorii. Je tak otázkou, zda-li byl nový právní institut zamýšlen pro úpravu i těch právních poměrů, které vznikají na základě uzavírání věcných břemen podle energetického zákona, popřípadě které již vznikly. Z aktualizované důvodové zprávy a z příslušné odborné literatury, jakož i ze schematického zařazení tohoto institutu vyplývá, že cílem zavedení služebnosti inženýrské sítě do NOZ nebyla úprava věcných břemen dle EZ [10]. Protože je tato skutečnost mnohdy opomíjena, je vhodné si ji připomenout ještě jednou. Služebnost inženýrské sítě nebyla do NOZ zařazena proto, aby řešila problematiku veřejné technické infrastruktury [11]. Tato potřeba nebyla dána. Pokud bychom připustili, že úprava služebnosti inženýrské sítě se vztahuje na věcná břemena zřizovaná nyní dle EZ, museli bychom zřejmě i podle přechodných ustanovení NOZ připustit, že jejich úprava se vztahuje na věcná břemena vzniklá podle předchozích energetických zákonů, především podle zákona č. 79/1957 Sb., elektrizačního zákona a na všechna věcná břemena zřízená do 31. 12. 2013 [12]. V takovém případě však neobstojí argument o dispozitivní úpravě smlouvy, kterou se zřizuje služebnost inženýrské sítě. Služebnost inženýrské sítě je pozemkovou služebností. Věcné břemeno zřizované dle EZ je osobní služebností (svědčí provozovateli inženýrské sítě, nikoli vlastníku panujícího pozemku). INŽENÝRSKÉ SÍTĚ O inženýrských sítích hovoří NOZ na dvou místech. Jednou je vyčleňuje ze zásady superficies solo cedit a jednou upravuje služebnost inženýrské sítě. NOZ inženýrské sítě nedefinuje, ale demonstrativně je vyjmenovává [13]. Ze shora uvedeného by mělo podle některých názorů vyplývat, že pokud se zřizuje nebo vede přes cizí pozemek inženýrská síť a mezi vlastníkem pozemku a oprávněným má být zřízeno věcné právo upravující užívání cizího pozemku pro toto vedení, musí se uzavřít, resp. jedná se o služebnost inženýrské sítě. Pokud se jedná o vedení inženýrských sítí v soukromém zájmu, nemá tato úvaha dle názorů autorů žádné velké mouchy. Občanský zákoník ale upravuje soukromé právo, jehož výkon je nezávislý na veřejném právu. Inženýrské sítě, které jsou provozovány ve veřejném zájmu, mají svoji vlastní úpravu v speciálních předpisech, a to včetně práv a povinností vyplývajících z jejich vedení přes cizí pozemky. Úpravu, která je převážně veřejnoprávní. Zatímco účel úpravy § 509 NOZ je zcela zřetelný a bezpochyby jeho potřeba byla akcentována především provozovateli inženýrských sítí provozovaných ve veřejném zájmu, jak uvedeno výše, služebnost inženýrské sítě takto zamýšlena nebyla. Máme za to, že ambicí nového soukromoprávního kodexu byla změna soukromého práva, nikoli práva veřejného. Zatímco úprava věcných břemen v NOZ je dispozitivní, úprava věcných břemen v EZ je kogentní. Zatímco v NOZ je dispozitivnost vlastní např. i názvům jednotlivých typů služebností, EZ takovým právním předpisem není. ZÁVĚRY Podle EZ mají tam uvedení provozovatelé inženýrských sítí zřizovat pro jejich vedení přes cizí pozemek věcné břemeno. V souvislosti s provozováním inženýrské sítě ve veřejném zájmu jim stanoví EZ četná veřejnoprávní oprávnění, která v podstatném překrývají úpravu služebnosti inženýrské sítě v NOZ. Tato veřejnoprávní oprávnění (včetně jejich veřejnoprávních omezení) mají přednost před úpravou v NOZ. Příslušná ustanovení EZ mají kogentní povahu. Věcné břemeno zřizované podle EZ je tak jiným věcným břemenem než pozemková služebnost inženýrské sítě podle NOZ. Věcné břemeno podle EZ však je jistě věcným břemenem zároveň i podle NOZ, které typově odpovídá osobní služebnosti. Od klasické osobní služebnosti se však liší tím, že je zřizováno ve veřejném zájmu. Systematicky v NOZ zařazeno v hlavě druhé (Věcná práva), dílu pátém (věcná práva k věci cizí), oddíl druhý (Věcná břemena). K historickému výkladu srov. § 473 Obecného zákoníku občanského z r. 1811: Je-li právo služebnosti spojeno s držbou pozemku, aby se mohlo prospěšněji nebo pohodlněji užívati, vzniká pozemková služebnost; jinak je služebnost osobní. Dále § 262 návrhu občanského zákoníku z r. 1937: Je – li služebnost užívati cizího pozemku (služebného) spojena s vlastnictvím jiného pozemku (panujícího) tak, aby se mohlo tohoto pozemku užívati s větším prospěchem nebo s větším pohodlím, je to služebnost pozemková. Jinak je to služebnost osobní. Hlavní druhy služebností pozemkových jsou služebnosti domovní a polní. K jazykovému výkladu srov. např. § 1264 odst. 1 NOZ nebo 1265 odst. 1 NOZ, k systematickému Pododdíl 4 (Některé pozemkové služebnosti) kontra pododdíl pátá (dle autorů nesprávně označen jako „užívací právo“). Viz § 1267 – 1268 NOZ Srov. např. povinnost provozovatele distribuční soustavy podle § 25 odst. 4 věta první EZ: (4) Provozovatel distribuční soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti… Viz pokračování § 25 odst. 4 EZ: V případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. Jde nám o vznik věcného práva k věci cizí na základě smlouvy. Je zřejmé, že vztahy vyplývající z deliktní odpovědnosti, stejně jako některé typy bezdůvodného obohacení a některé další na vůli stran nevznikají. Srov. § 25 odst. 3 písm. f) a g) EZ: f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním distribuční soustavy, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení distribuční soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel. Neuplatní se tedy zásada lex posterior derogat priori. Je možno dovodit obecné pravidlo – mění-li se obecný právní předpis stejné právní síly, změny nemají vliv na práva a povinnosti vyplývající z jiného předpisu stejné právní síly, který je k tomuto předpisu zvláštní. Pokud tedy byla shora popsána práva, která má provozovatel distribuční soustavy k cizím pozemkům v souvislosti s jejím provozováním, mají tato práva (a tomu odpovídající povinnosti vlastníků pozemků) přednost před příslušnými ustanoveními NOZ, upravující obdobná práva u služebnosti inženýrské sítě. Především služebnost inženýrské sítě je zařazena v pododdíle upravujícím některé pozemkové služebnosti. Dále v publikaci „Občanské právo pro každého“ prof. Eliáš na str. 215 uvádí, že služebnost inženýrské sítě byla upravena z podnětu Hospodářské komory ČR, která správně poukázala, že různá vedení nejsou provozována jen ve veřejném zájmu, krytém veřejnoprávními úpravami, ale v zájmu soukromém, kde adekvátní úprava chybí. Stejný význam sdělení lze vyčíst i z důvodové zprávy k NOZ. Srov. § 2 odst. 1 písm. k) bod dva zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona: 2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody; Srov. § 3028 odst. 2 NOZ: (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dále srov. § 98 odst. 4 EZ: (4) Oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena. A konečně srov. judikát Ústavního soudu Pl. ÚS 25/04: „Věcná břemena zřízená na základě zákona (tedy nejen podle energetického zákona) mají specifický režim, upravený veřejnoprávními předpisy, na jejichž základě byla zřízena. I když mají nesporný veřejnoprávní prvek daný způsobem jejich vzniku a účelem, kterému slouží, nelze přehlížet, že mají i významný prvek soukromoprávní. Občanské právo definuje věcné břemeno jako právo někoho jiného než vlastníka věci, které ho omezuje tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Tzv. zákonná věcná břemena tento charakter mají také. Ostatně zákony, podle nichž vznikají, je tímto pojmem označují. Jejich režim však není zcela totožný s režimem smluvních věcných břemen, neboť se řídí speciální úpravou právních předpisů, které upravují činnosti, k jejichž provozování vznikly. Nejde však o úpravu komplexní, která by vylučovala použití obecné úpravy občanského práva o věcných břemenech. Proto pokud tyto speciální předpisy nemají zvláštní úpravu, řídí se jejich režim obecnou úpravou občanskoprávní.“ § 509 NOZ: inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.
24/04/2014 / Miroslav Pavlík 2

Komentáře

Žádné komentáře

Diskuze u článků

Žádné diskuzní příspěvky v článcích

Diskuze u komentařů

Žádné diskuzní příspěvky v komentářích

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback