Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1810

0

Ustanovení § 1810 až § 1867 se zrušují.

Ustanovení dílu 4 včetně nadpisů nově zní:

Díl 4

Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem

§ 1810

(1) Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá profesionál (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé v rozsahu dále stanoveném.

(2) Pro účely tohoto dílu se rozumí

a) smlouvou uzavíranou distančním způsobem smlouva o dodávce zboží nebo služeb uzavřená mezi profesionálem a spotřebitelem v rámci systému prodeje nebo poskytování služeb organizovaného profesionálem bez současné fyzické přítomnosti profesionála a spotřebitele, který pro tuto smlouvu užívá výlučně jednu nebo několik technik komunikace na dálku až do uzavření smlouvy, včetně samotného uzavření smlouvy,

b) smlouvou uzavřenou mimo provozovnu smlouva

1. uzavřená za současné fyzické přítomnosti profesionála a spotřebitele v místě, které není provozovnou profesionála,

2. pro kterou byla předložena nabídka spotřebitelem za stejných okolností, které stanoví bod 1,

3. uzavřená v provozovně profesionála nebo s použitím prostředků komunikace na dálku bezprostředně po osobním a individuálním oslovení spotřebitele na místě, které není provozovnou profesionála, za současné fyzické přítomnosti profesionála a spotřebitele, nebo

4. uzavřená během zájezdu organizovaného profesionálem za účelem nebo s účinkem propagace a prodeje zboží či služeb spotřebiteli,

c) provozovnou veškeré nemovité obchodní prostory, kde profesionál trvale provozuje svou činnost, nebo veškeré movité obchodní prostory, kde profesionál obvykle provozuje svou činnost,

d) trvalým nosičem jakýkoli nástroj, který umožňuje spotřebiteli nebo profesionálovi ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném sta­vu,

e) digitálním obsahem data, která jsou tvořena a dodána v digitální podobě.

K § 1810 až § 1867n:

Ustanovení § 1810 až 1867 dílu 4 „Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem“ se navrhuje zrušit a kompletně nahradit novou právní úpravou, neboť stávající úprava vykazuje mnoho nedostatků a není zajištěna plná transpozice příslušných evropských směrnic. Nesprávné provedení směrnice může vést k sankcionování České republiky ze strany Evropské unie, jakož i k odpovědnosti České republiky za škodu způsobenou tím jednotlivci.

Právní úpravu čtvrtého dílu se navrhuje rozvrhnout do 5 oddílů tak, aby odpovídala věcné působnosti jednotlivých transponovaných směrnic, kterou stávající úprava nedostatečně zohledňuje. Stávající úprava v § 1811 až 1819 v rámci prvního oddílu „Obecná ustanovení“ provádí směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřimě­řených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (§ 1811 odst. 1, § 1812 odst. 1, § 1813, § 1814), jakož i některá ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (§ 1811 odst. 2, 3, § 1812 odst. 2, § 1816, § 1817, § 1818, § 1819), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně (§ 1812 odst. 2, § 1816, § 1818, § 1819) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnice 97/7/ES a 98/27/ES (§ 1811 odst. 2, § 1812 odst. 2, § 1818, § 1819). Stávající úprava se nejeví jako vhodná, neboť ve snaze vytyčit a zobecnit společná ustanovení uvedených směrnic dochází k jejich nedůsledné transpozici. Z tohoto důvodu je navrhována úprava, která důsledně rozlišuje působnost jednotlivých směrnic s cílem zajistit plnou slučitelnost s evropským právem. V rámci právní úpravy prvního oddílu „Obecná ustanovení“ se navrhuje vymezit základní pojmy, se kterými zákon dále pracuje. Některé z nich přitom stávající úprava opomíjí definovat, přičemž tato situace vede v praxi k výkladovým nejasnostem. V rámci obecných ustanovení se navrhuje také upravit pravidlo o jednostranné kogentnosti tzv. spotřebitelského práva, které stávající úprava vyjadřuje v ustanovení § 1812 odst. 2. Toto ustanovení se rovněž navrhuje upřesnit, neboť v praxi vyvolává výkladové nejasnosti. Cílem navrhované změny je postavit na jisto, že jednostranná kogentnost vyjádřená ve stávajícím ustanovení § 1812 odst. 2 věta první („K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.“) se týká toliko těch ustanovení zákona, která jsou stanovena zvlášť (specificky) k ochraně spotřebitele a která můžeme řadit do tzv. spotřebitelského práva. Jedná se o ustanovení provádějící příslušné evropské směrnice (ať již v občanském zákoníku, či v jiných právních předpisech). Úprava stávajícího § 1812 odst. 2 vyjadřuje odklon od dřívější judikatury, která dovodila jednostrannou kogentnost celého právního řádu ve všech případech, kdy byla uzavírána spotřebitelská smlouva (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 512/2006 ze dne 12. listopadu 2008, či 33 Cdo 2330/2009 ze dne 29. listopadu 2010). Takové řešení není vyžadováno žádnou z evropských směrnic a zcela nepřiměřeně omezuje smluvní svobodu.

V oddílu 2 s navrhovaným názvem „Zneužívající ujednání“ se navrhuje upravit ustanovení provádějící směrnici č. 93/13/EHS. Stávající úpravu obsaženou ve stávajícím ustanovení § 1811 odst. 2 a 3 se navrhuje upravit v novém pododdílu v rámci oddílu 3. Stávající ustanovení § 1811 odst. 2 a 3 (navrhované ustanovení § 1819) transponuje čl. 5 směrnice č. 2011/83/EU, který stanoví informační povinnost profesionála v případě jiných smluv než uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory. Stávající úprava jej chápe jako obecné ustanovení vymezující informační povinnost. Právní úprava jednotlivých druhů spotřebitelských smluv obsahuje již pouze doplnění tohoto ustanovení. Takové řešení se však jeví jako problematické, neboť požadavky směrnic nejsou vždy zcela totožné. Například stávající ustanovení § 1811 odst. 2 písm. a) stanoví informační požadavky týkající se osoby profesionála, které však pro distanční smlouvy a smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory nejsou dostačující. Zatímco v případě jiných smluv postačí dle čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice č. 2011/83/EU uvést totožnost obchodníka, například jeho obchodní název, zeměpisnou adresu, na níž je usazen, a jeho telefonní číslo, v případě distančních smluv a smluv uzavřených mimo obchodní prostory čl. 6 odst. 1 písm. b) a c) stanoví povinnost poskytnout informace o totožnosti obchodníka a zvlášť je stanovena povinnost poskytnout informace o zeměpisné adrese, na níž je usazen a o zeměpisné adrese, kam se lze obrátit se stížnostmi, pokud se liší od adresy předchozí. Tyto požadavky však již ve stávajícím § 1820 doplněny nejsou, přestože samotná úprava stávajícího § 1811 odst. 2 není úplná. Navíc stávající úprava rozšiřuje působnost tohoto ustanovení také na smlouvy, které směrnice ze své působnosti vylučuje (srov. čl. 3 odst. 3).

Stávající ustanovení § 1813 provádí čl. 3 směrnice č. 93/13/EHS a definuje zneužívající ujednání, která jsou zakázaná. Předně se navrhuje odstranit legislativně technickou chybu, která toto ustanovení konstruuje jako vyvratitelnou právní domněnku. Ujednání, která naplní danou hypotézu, musí být zakázána vždy. Vyloučení aplikace tohoto ustanovení na konkrétní ujednání je možné, není-li naplněna hypotéza této normy. Dále se navrhuje změna definičních znaků zneužívajících ustanovení, neboť stávající úprava neodpovídá požadavkům směrnice č. 93/13/EHS. Předně je třeba poznamenat, že český překlad směrnice č. 93/13/EHS není zcela přesný, jak je zdůrazňováno i odbornou veřejností (srov. např. Pelikánová, I.: České právo, Evropa a rozhodčí doložky, Bulletin advokacie, 2011, č. 10, s. 17). Směrnici č. 93/13/EHS je tedy třeba vykládat v kontextu ostatních jazykových verzí. Srovnávacím jazykovým výkladem lze dojít k závěru, že čl. 3 odst. 1 vymezuje jako zneužívající ujednání, u kterého jsou přítomny následující tři prvky: (a) nebylo individuálně projednáno („n’ayant pas fait l’objet d’une négociation individuelle“, „nicht im einzelnen ausgehandelt wurde“, „has not been individually negotiated“), zakládá (b) v rozporu se zásadou dobré víry či přesněji v nové české terminologii zásadou poctivosti („en dépit de l’exigence de bonne foi“, „entgegen dem Gebot von Treu und Glauben“, „contrary to the requirement of good faith“), (c) významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele („au détriment du consommateur un déséquilibre significatif entre les droits et obligations des parties découlant du contrat“, „zum Nachteil des Verbrauchers ein erhebliches und ungerechtfertigtes Mißverhältnis der vertraglichen Rechte und Pflichten der Vertragspartner verursacht“, „a significant imbalance in the parties’ rights and obligations arising under the contract, to the detriment of the consumer“). Ze stávajícího znění ustanovení § 1813 je patrné, že nerozlišuje, zda bylo ujednání individuálně projednáno, či nikoliv. Bez dalšího tedy rozšiřuje věcnou působnost stávajícího § 1813 na všechna ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Navrhuje se přijmout řešení shodné se směrnicí č. 93/13/EHS a podřídit režimu stávajícího § 1813 pouze ta ujednání, která nebyla individuálně projednána. Takové řešení odpovídá evropské úpravě a vyhovuje zásadě autonomie vůle. V návaznosti na tuto změnu se navrhuje zařazení nového odstavce 2, který provádí čl. 3 odst. 2, a odstavce 3, který provádí ustanovení čl. 3 odst. 2 alinea 2 dané směrnice.

Ve stávajícím ustanovení § 1813 se dále navrhuje nahradit definiční znak „přiměřenosti“ pojmem „poctivost“, neboť užitý pojem neodpovídá prováděné směrnici. Znak přiměřenosti, resp. nepřiměřenosti je již obsažen v definičním znaku významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran. Naopak, znak vyjádřený v jiných jazykových verzích pomocí pojmů „bonne foi“, „good faith“, „Treu und Glauben“ či „dobra wiara“ stávající definice neobsahuje. Preambule směrnice č. 93/13/EHS k tomu uvádí, že při hodnocení kritéria „přiměřenosti“, je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele. Dále uvádí, že požadavek „přiměřenosti“ může být naplněn, jestliže podnikatel s druhou stranou jedná „poctivě a přiměřeně“ („loyale et équitable“, „loyal und billig“, „fairly and equitably“), přičemž bere v úvahu její oprávněné zájmy („dont il doit prendre en compte les intérêts légitimes“, „deren berechtigten Interessen er Rechnung tragen muß, loyal und billig verhält“, „whose legitimate interests he has to take into account“). Úprava v OZ 1964 vyjadřovala tento znak pomocí pojmu „dobrá víra“. Ani ten se však v kontextu nového českého práva nejeví jako přiléhavý. Dobrá víra má dle nového občanského zákoníku subjektivní charakter. Označuje stav mysli, který spočívá v objektivně zdůvodněném vnitřním přesvědčení o oprávněnosti určitého jednání, respektive omluvitelné nevědomosti o právně relevantních skutečnostech, které by tuto oprávněnost mohly podlamovat. Pojmům užívaným v jiných jazykových verzích v rámci nové české terminologie odpovídá výraz „poctivost“, označovaný také jako tzv. objektivní dobrá víra. Poctivost ve smyslu ustanovení § 6 NOZ představuje objektivní standard, se kterým má být poměřováno chování určitých subjektů. Lze jej definovat jako požadavek chovat se k ostatním v právním styku čestně, odpovědně a ohleduplně, tj. zejména zohledňovat očekávání, jež v ostatních jednající vyvolává, usilovat o naplnění účelu společného úsilí a bez spravedlivého důvodu nepoškozovat jejich zájmy.

Stávající ustanovení § 1814 uvádí výčet ujednání, která se zvláště zakazují. Jeho předlohou je výčet obsažený v příloze směrnice č. 93/13/EHS. Daná směrnice v čl. 3 odst. 3 výslovně uvádí, že se jedná o výčet ustanovení toliko demonstrativní a informativní („une liste indicative et non exhaustive de clauses qui peuvent être déclarées abusives“, „Hinweis dienende und nicht erschöpfende Liste der Klauseln, die für mißbräuchlich erklärt werden können“, „indicative and non-exhaustive list of the terms which may be regarded as unfair“). Ustanovení v něm obsažená tedy nemusí mít v každém případě povahu zneužívající klauzule ve smyslu čl. 3 odst. 1 dané směrnice (srov. např. rozhodnutí Evropského soudního dvora C-478/99 ve věci Komise proti Švédskému království ze dne 7. května 2002). Nesplňuje-li ujednání všechny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 dané směrnice, není zakázané. Navrhuje se upřesnit uvozující ustanovení tohoto seznamu, aby lépe vystihovalo jeho povahu jakožto seznamu demonstrativního a informativního. Tento cíl si zřejmě kladla i stávající právní úprava pomocí poněkud nešťastné formulace stávajícího § 1813 jako vyvratitelné právní domněnky („má se za to, že zakázaná jsou…“). Ujednání vypočtená v tomto ustanovení tedy nemusí být v konkrétním případě shledána jako zneužívající, nejsou-li zároveň naplněny podmínky stanovené ve stávajícím § 1813. Dále se navrhuje zařazení nových odstavců 2 až 6, které upraví výjimky z výše uvedených zneužívajících ujednání, které jsou rovněž obsaženy ve zmíněné příloze směrnice.

Stávající úprava nesystematicky obsahuje v prvním oddíle také úpravu dalších směrnic, které jsou však dále soustředěny v jiných (pod)oddílech. Stávající ustanovení § 1816 upravuje osud tzv. vedlejších či doplňkových smluv v případě, že spotřebitel využije svého práva odstoupit od smlouvy. S ohledem na systematiku zákona a s cílem zajistit řádnou transpozici čl. 15 směrnice č. 2011/83/EU a čl. 11 odst. 1 směrnice č. 2008/122/ES se navrhuje tuto problematiku upravit v každém případě zvlášť, jak již stávající úprava činí v případě finančních služeb (stávající ustanovení § 1848). Stávající ustanovení § 1817 provádí čl. 22 směrnice č. 2011/83/EU týkající se dodatečných plateb požadovaných nad rámec dohodnuté úhrady za hlavní smluvní závazek. S ohledem na navrhovanou systematiku dílu o spotřebitelských smlouvách se toto ustanovení navrhuje zařadit do nového pododdílu. Tím dochází i k zúžení věcné působnosti tohoto ustanovení v souladu se směrnicí č. 2011/83/EU, neboť nebude dopadat na smlouvy nyní vymezené v navrhovaném znění stávajícího ustanovení § 1817 odst. 2. Také stávající znění ustanovení § 1818 se navrhuje zrušit. Uvedené ustanovení upravuje obecně pro všechny spotřebitelské smlouvy některá pravidla týkající se odstoupení od smlouvy. Tato pravidla se navrhuje uvést vždy u příslušného druhu spotřebitelské smlouvy, pro které je příslušnou směrnicí vyžadováno. Ustanovení § 1819 se navrhuje zrušit vzhledem k navrhovanému zařazení definice trvalého nosiče v § 1810 odst. 2 písm. d). Definice je rovněž zpřesněna. Zatímco stávající úprava textovou podobu vymezuje jako poskytnutí údajů takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat, definice obsažená ve směrnici č. 2011/83/EU užívá namísto textové podoby pojmu trvalý nosič, který vymezuje jako „jakýkoli nástroj, který umožňuje spotřebiteli nebo obchodníkovi ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu“. Shodnou definici uvádí čl. 2 odst. 1 písm. h) směrnice č. 2008/122/ES, s odchylkou též čl. 2 písm. f) směrnice č. 2002/65/ES. Z uvedeného vyplývá, že stávající úprava zcela neodpovídá prováděným ustanovením zmíněných směrnic, zejména co se týče adresnosti údajů, doby uchování a možnosti reprodukce.

Navrhuje se zařazení oddílu 2 s názvem „Distanční smlouvy, smlouvy uzavřené mimo provozovnu a některé další smlouvy“, jehož obsahem bude transpozice směrnice č. 2011/83/EU. V rámci tohoto oddílu se navrhuje upravit tři pododdíly odpovídající systematice dané směrnice. V pododdílu 1 se navrhuje upravit informační povinnost pro jiné smlouvy než smlouvy uzavírané distančním způsobem a uzavřené mimo provozovnu, tyto budou upraveny v pododdíle 2. V pododdílu 3 s názvem „Další práva spotřebitelů“ se navrhuje provést ustanovení shodně nazvané kapitoly IV směrnice č. 2011/83/EU. V rámci nového pododdílu se navrhuje v ustanovení upravit stávající úpravu obsaženou v § 1811 odst. 2 a 3. Tato ustanovení upravují sdělení poskytovaná spotřebiteli před uzavřením smlouvy. Transponují čl. 5 směrnice č. 2011/83/EU, který se však nevztahuje na smlouvy uzavírané distančním způsobem a mimo obchodní prostory, pro které platí odlišná úprava (čl. 6). Z tohoto důvodu se navrhuje ustanovení přesunout mimo obecná ustanovení. Zároveň dochází k terminologickému upřesnění. Stávající úprava v odstavci 3 vylučuje z působnosti ustanovení § 1811 odst. 2 smlouvy uzavírané za účelem vyřizování záležitostí každodenního života, pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření, a smlouvy o dodání digitálního obsahu, pokud byl dodán na hmotném nosiči. Ustanovení má představovat transpozici čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice č. 2011/83/EU. Článek 5 odst. 3 směrnice stanoví: „Odstavec 1 se uplatní také na smlouvy týkající se dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, tepla z dálkového vytápění a digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči“ [„le paragraphe 1 s’applique également aux contrats portant sur la fourniture (…) de contenu numérique non fourni sur un support matériel“, „Absatz 1 gilt auch dann für Verträge über (…) die nicht auf einem körperlichen Datenträger geliefert werden“]. Bod 19 preambule směrnice č. 2011/83/EU stanoví, že „pokud je digitální obsah poskytnut na hmotném nosiči, jako jsou disky CD či DVD, měl by být považován za zboží ve smyslu této směrnice“ („Si le contenu numérique est fourni sur un support matériel, tel qu’un CD ou un DVD, il devrait être considéré comme un bien au sens de la présente directive“, „Werden digitale Inhalte auf einem körperlichen Datenträger wie einer CD oder einer DVD bereitgestellt, sollten diese als Waren im Sinne dieser Richtlinie betrachtet werden“). Ke smlouvám týkajícím se digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, potom směrnice uvádí, že by pro účely této směrnice „neměly být klasifikovány jako kupní smlouvy ani jako smlouvy o poskytování služeb“. Čl. 5 odst. 3 tedy zdůrazňuje, že informační povinnosti podle odstavce 1 platí i pro smlouvy týkající se digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči (zejména on-line). Z toho však nelze a contrario dovozovat, že se informační povinnost nevztahuje na smlouvy týkající se digitálního obsahu, který je poskytnut na hmotném nosiči. Touto chybnou transpozicí je z aplikace stávajícího § 1811 odst. 2 v rozporu se směrnicí vyloučena řada smluv. Uvedený nedostatek se navrhuje odstranit správnou formulací. Obdobný problém je třeba řešit ve stávajícím ustanovení § 1820, kde tato problematika není řešena vůbec.

Stávající ustanovení § 1820 až 1840 provádí směrnici č. 2011/83/EU, která je postavena na principu úplné harmonizace (čl. 4). Nedovoluje tedy členským státům stanovit v této oblasti odlišnou právní úpravu, pokud není výslovně stanoveno jinak. Cílem navrhovaných změn je zajistit úplnou transpozici dané směrnice. Navrhované změny stávající úpravu terminologicky zpřesňují. V některých případech také doplňují ustanovení, která ve stávající úpravě provedena nejsou, nebo jsou provedena neúplně. Vzhledem ke změnám provedeným ve stávajícím ustanovení § 1818 se navrhuje doplnit stávající § 1820 o zbývající informační požadavky. Dochází také k formulačnímu zpřesnění a opravení dalších chyb v transpozici. Jako příklad lze uvést stávající ustanovení § 1820 odst. 1 písm. i), které omezuje informační povinnost v případech, kdy nemá spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy, pouze na jediný případ – stávající ustanovení § 1837 písm. l). Směrnice však v čl. 6 odst. 1 písm. k) stanoví tuto povinnost ve všech případech, kdy spotřebitel od smlouvy nemůže odstoupit (čl. 16). Navrhuje se zařadit dva nové odstavce, které provedou ustanovení směrnice č. 2011/83/EU, která v současné právní úpravě chybí (čl. 6 odst. 2 a 3).

Dále se opravuje nepřesné znění stávajícího ustanovení § 1820 odst. 3, který formuluje vyvratitelnou právní domněnku, že profesionál splnil informační povinnost ve vztahu k některým údajům, jestliže spotřebiteli poskytl vyplněné vzorové poučení o možnosti odstoupit od smlouvy. Směrnice však v čl. 6 odst. 4 věta druhá jasně stanoví, že pokud profesionál spotřebiteli toto poučení poskytl, splnil příslušné informační požadavky [„a respecté les obligations d’information (..), s’il a fourni lesdites informations au consommateur, correctement complétées“, „Die Informationspflicht (..) ist erfüllt, wenn der Unternehmer dieses Informationsfor­mular zutreffend ausgefüllt dem Verbraucher übermittelt hat“, „the trader shall have fulfilled the information requirements (..) if he has supplied these instructions to the consumer, correctly filled in“]. Navrhuje se také opravit nepřesnou transpozici směrnice č. 2011/83/EU. Stávající znění ustanovení § 1822 provádí čl. 6 odst. 5 směrnice, který stanoví: „Informace uvedené v odstavci 1 tvoří nedílnou součást smlouvy („font partie intégrante du contrat“, „sind fester Bestandteil“, „shall form an integral part“) uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory a bez výslovného souhlasu smluvních stran je nelze změnit“. Podle § 1822 „musí smlouva obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením“. Zatímco směrnice prohlašuje předsmluvní informace za integrální součást smlouvy (tedy nestanoví povinnost je ve smlouvě znovu vyjádřit), občanský zákoník stanoví pouze požadavek uvedení těchto informací a jejich soulad s údaji uvedenými ve smlouvě.

Dalším problematickým ustanovením je stávajícího třetí věta § 1822, která upravuje změnu těchto údajů. Pro případ, že dojde ke změně údajů, aniž by si to strany výslovně ujednaly, stanoví, že jako obsah smlouvy platí údaj pro spotřebitele příznivější. Taková úprava však nemá ve směrnici oporu a navrhuje se její zrušení. Stejně chybně byla provedena transpozice ustanovení čl. 5 odst. 2 směrnice č. 2008/122/ES ve stávajícím ustanovení § 1857. Navrhuje se zrušení ustanovení § 1823 a v souladu se směrnicí č. 2011/83/EU a směrnicí č. 2002/65/ES tuto problematiku upravit u jednotlivých druhů smluv. Stávajícího ustanovení § 1823 představuje nepřesnou transpozici čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 směrnice č. 2011/83/EU, jakož i čl. 7 odst. 1 směrnice č. 2002/65/ES. Bez opory v příslušných směrnicích stanoví textovou formu žádosti spotřebitele o započetí s poskytováním služeb ve lhůtě pro odstoupení od smlouvy, kterou vyžaduje pouze čl 7 odst. 3 směrnice č. 2011/83/EU. Navíc v případě transpozice směrnice č. 2011/82/EU pomíjí smlouvy o dodávce vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, či tepla z dálkového vytápění, přestože z preambule dané směrnice vyplývá, že tyto nejsou považovány za smlouvy o poskytování služeb (bod 19).

Provedení některých ustanovení směrnice č. 2011/83/EU ve stávající úpravě zcela chybí. Jako příklad lze uvést čl. 8 odst. 2 směrnice, který stanoví zvláštní povinnosti profesionála při uzavírání distančních smluv elektronickými prostředky.

Na základě připomínky Ministerstva průmyslu a obchodu se navrhuje ve stávajícím ustanovení § 1825 zařadit nový odstavec 2, který využívá možnosti čl. 6 směrnice č. 2011/83/EU. Toto ustanovení dovoluje členským státům přijmout přísnější právní úpravu pro uzavírání smluv po telefonu. Členské státy mohou stanovit, že v případě smluv uzavíraných distančním způsobem po telefonu, musí obchodních spotřebiteli nabídku potvrdit a že nabídkou začne být spotřebitel vázán až po jejím podpisu nebo po odeslání svého písemného souhlasu. Podle stávající úpravy je smlouva platně uzavřena již na základě telefonátu, vyjádří-li v jeho průběhu spotřebitel svůj souhlas. Navrhované ustanovení sleduje zlepšení postavení spotřebitelů u tohoto druhu kontraktace, při kterém podnikatelé zneužívají momentu překvapení spotřebitele.

V ustanovení upravujícím odstoupení od smlouvy se navrhuje důsledně upravit počátek běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy u různých druhů smluv. Tato úprava ve vztahu ke smlouvám týkajících se dodávek vody, plynu nebo elektřiny, pokud nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, tepla z dálkového vytápění nebo digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, ve stávající úpravě chybí. Její absence však způsobuje v praxi výkladové nejasnosti (srov. Palla, T.: Jak je to s odstoupením od spotřebitelských smluv o dodávkách energií. Epravo.cz, Praha: Epravo.cz a.s., 26. 2. 2014. Dostupné na: http://www.epravo.cz/…i-93723.html, Liškutín, T.: Ještě jednou k odstoupení od spotřebitelských smluv o dodávkách energií. Epravo.cz, Praha: Epravo.cz a.s., 25. 3. 2014. Dostupné na: http://www.epravo.cz/…i-93836.html).

Ve stávajícím ustanovení § 1830 se navrhuje upravit způsob uplatnění práva na odstoupení od smlouvy. Jedná se o transpozici čl. 11 odst. 1 směrnice č. 2011/83/EU, kterou stávající úprava neobsahuje. Dále se navrhuje doplnit odstavec 3, který provádí čl. 11 odst. 4 směrnice ukládající spotřebiteli důkazní břemeno ohledně uplatnění práva odstoupit od smlouvy.

K pochybení došlo například ve stávajícím ustanovení § 1833 při transpozici čl. 14 odst. 2 směrnice č. 2011/83/EU, který upravuje práva a povinnosti smluvních stran po odstoupení od tzv. spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory. Ustanovení provádí čl. 14 odst. 2 směrnice č. 2011/83/EU, který stanoví, že v takovém případě „spotřebitel odpovídá pouze za případné snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží“ („..la dépréciation des biens résultant de manipulations des biens autres que celles nécessaires pour établir la nature, les caractéristiques et le bon fonctionnement de ces biens“, „..wenn dieser Wertverlust auf einen zur Prüfung der Beschaffenheit, Eigenschaften und Funktionsweise der Waren nicht notwendigen Umgang mit den Waren zurückzuführen ist“). Účelem zmíněného ustanovení směrnice je na jedné straně zachovat právo spotřebitele odstoupit od smlouvy i v případě, že zboží používal ve vyšší míře, než kterou vyžaduje základní seznámení se zbožím, na druhé straně pak stanovit jeho odpovědnost za případné snížení hodnoty zboží vzniklé v důsledku běžného používání zboží během lhůty pro odstoupení od smlouvy. Z účinného znění § 1833 se naopak podává pouze odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží, ke kterému došlo při nakládání se zbožím v rozporu s jeho povahou a vlastnostmi, tedy při jiném než běžném užití. Není tedy stanovena odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží, ke kterému došlo při běžném nakládání se zbožím, které zároveň přesahuje rozsah nakládání za účelem obeznámení se s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. Spotřebitel tedy může se zbožím nakládat, aniž by současně nesl ekonomické důsledky s tím spojené. Ustanovení § 1833 je v rozporu s čl. 14 odst. 2 směrnice č. 2011/83/EU. Daná směrnice je založena na principu tzv. úplné harmonizace, který nepřipouští odlišnou právní úpravu, ani pokud je pro spotřebitele příznivější, jako je tomu v tomto případě. Z tohoto důvodu je navrhováno znění, které plně odpovídá dané směrnici.

Navrhuje se zařadit Pododdíl 3 „Další práva spotřebitelů“, který provede ustanovení shodně nazvané kapitoly IV směrnice č. 2011/83/EU. Čl. 18 směrnice stávající úprava například vůbec netransponuje. Ustanovení představuje speciální úpravu času plnění v případě spotřebitelských smluv. Směrnice požaduje, aby v případě, kdy není mezi smluvními stranami dohodnut jiný okamžik dodání zboží, splnil profesionál svou povinnost bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, nejpozději však do třiceti dnů ode dne jejího uzavření. Také jsou stanoveny odlišné důsledky prodlení. Zatímco prodlení v případě tzv. fixního závazku (§ 1980) bez dalšího vede k zániku závazku, pro spotřebitelské smlouvy v působnosti směrnice č. 2011/83/EU je stanoven režim odlišný. K zániku závazku nedochází ex lege, nýbrž se spotřebiteli zakládá právo závazek okamžitě vypovědět. V navrhovaném ustanovení § 1846 se navrhuje upravit tzv. dodatečné platby. S ohledem na navrhovanou systematiku dílu o spotřebitelských smlouvách se toto ustanovení navrhuje zařadit do nového pododdílu 3. Tím dochází i k zúžení věcné působnosti tohoto ustanovení v souladu se směrnicí č. 2011/83/EU, neboť nebude dopadat na smlouvy vymezené v navrhovaném znění ustanovení § 1818. Navrhuje se zařadit nový odstavec 2, který obsahuje ustanovení, které v právní úpravě chybí. Znění odstavce 1 se v souladu se směrnicí o právech spotřebitelů zpřesňuje. Navrhuje se upravit institut tzv. neobjednaného plnění v ustanovení § 1847. Dle stávající úpravy dopadá institut neobjednaného plnění toliko na smlouvy uzavírané distančním způsobem a mimo obchodní prostory. Směrnice o právech spotřebitelů však jeho věcnou působnost neomezuje pouze na tento okruh smluv (srov. čl. 27), nýbrž na všechny spotřebitelské smlouvy, které spadají do její věcné působnosti (čl. 3 odst. 1 a 3 směrnice č. 2011/83/EU). Samostatně zůstává upraveno neobjednané plnění u finančních služeb, na které se směrnice o právech spotřebitelů nevztahuje, avšak obdobné ustanovení upravuje směrnice č. 2002/65/ES v čl. 9.

Navrhovaná ustanovení § 1848 až 1864 provádí směrnici č. 2002/65/ES, která je postavena na principu úplné harmonizace. Nedovoluje tedy členským státům stanovit v této oblasti odlišnou právní úpravu, pokud není výslovně stanoveno jinak. Cílem navrhovaných změn je zajistit úplnou transpozici dané směrnice. Navrhované změny stávající úpravu terminologicky zpřesňují. V některých případech také doplňují ustanovení, která ve stávající úpravě provedena nejsou, nebo jsou provedena neúplně. Například stávající úprava zcela pomíjí transpozici čl. 3 odst. 3 směrnice č. 2002/65/ES, které upravuje zvláštní režim pro hlasovou telefonní komunikaci. V OZ 1964 šlo o ustanovení § 54b odst. 10. Rovněž se doplňují pravidla týkající se uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, která jsou upravena v čl. 6 odst. 6 směrnice č. 2002/65/ES. Stávající úprava neobsahuje ustanovení o nevyžádaných sděleních prostřednictvím některých prostředků komunikace na dálku podle čl. 10 směrnice č. 2002/65/ES.

Navrhovaná ustanovení § 1865 až 1867n provádí směrnici č. 2008/122/ES, která je postavena na principu úplné harmonizace. Nedovoluje tedy členským státům stanovit v této oblasti úpravu odlišnou, pokud není výslovně stanoveno jinak. Cílem navrhovaných změn je zajistit úplnou transpozici směrnice č. 2008/122/ES. Navrhované změny stávající úpravu terminologicky zpřesňují. V některých případech také doplňují ustanovení, která ve stávající úpravě provedena nejsou, nebo jsou provedena neúplně. Ustanovení § 1858 odst. 1 vymezuje věcnou působnost právních norem obsažených v tomto oddílu. Pro větší přehlednost se navrhuje jednotlivé druhy smluv vymezit a definovat samostatně podle ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) až d) směrnice č. 2008/122/ES. Do občanského zákoníku se navrhuje zařadit ustanovení upravující některé otázky týkající se reklamy. Stávající úprava z čl. 3 směrnice č. 2008/122/ES přejímá do občanského zákoníku pouze část směrnicové úpravy (stávající § 1854 odst. 1). Zbylá část je provedena v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (§ 5i), který rovněž stanoví správní sankce (§ 8a odst. 2 písm. g). V zákoně č. 40/1995 Sb. je zákaz prodeje jako investic zúžen, protože předmět zákona je omezen na reklamu. Odtržení této části tak s sebou nese nepřesnou harmonizaci a zároveň i uživatelské nepohodlí.

Diskuze
[1] Josef Aujezdský / 24. 8. 2014 / Drobné podněty

Přes víkend jsem kus té spotřebitelské části v rychlosti pročetl, přičemž mě napadly tyto drobnosti.

§ 1829 odst. 3 návrhu – Bylo by zřejmě vhodné vypustit slovo „všeobecné“, jelikož všeobecné obchodní podmínky bývaly pouze podmnožinou obchodních podmínek. NOZ již všeobecné a „běžné“ obchodní podmínky nerozlišuje.

§ 1832 odst. 1 návrhu – Domnívám se, že prostřednictvím toho formuláře se činí samotný hmotněprávní úkon (odstoupení od smlouvy), takže ta formulace „oznámí své rozhodnutí o odstoupení“ není zcela vhodná (je to pak v textu ještě několikráte). Chápu, že je to doslovné provedení směrnice, ale ta formulace ve směrnici bohužel není šťastná. V rámci ustanovení § 1831 odst. 3 návrhu to pak zřejmě může generovat i otázky ve vztahu o charakteru lhůty pro odstoupení. „Lhůta pro odstoupení se považuje za zachovanou, pokud spotřebitel oznámení o odstoupení odeslal před jejím uplynutím.“ Může to dle mého názoru nesprávně asociovat, že odstoupení od smlouvy a oznámení o odstoupení jsou dvě rozdílné věci.

§ 1834 odst. 1 druhá věta návrhu – V ČR se realizuje většina plateb za zboží z e-shopů dobírkou, takže v praxi vznikají soustavně otázky, jak toto ustanovení směrnice fakticky naplnit v případě dobírky. Chápu, že dobírka je do značné míry české specifikum. To nevím, zdali to lze nějak vůbec legislativně či interpretačně ře­šit.

§ 1834 odst. 2 návrhu – Myslím, že současné znění v rámci NOZ je přesnější: „Jestliže spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání zboží, který podnikatel nabízí, vrátí podnikatel spotřebiteli náklady na dodání zboží ve výši odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží.“ (§ 1832 odst. 2 NOZ).

§ 1838 odst. 2 návrhu – Odstoupení od smlouvy je výkonem práva, takže nejsem si jist, zdali „odpovědnost za odstoupení od smlouvy“ je vhodný pojem. Nemělo být spíše „nenese žádné jiné náklady“?

08/10/2014 / Admin Tým

Související články

0
05/03/2015 / Josef Aujezdský

Smlouva o převodu podílu jako…

2
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

§ 51a SOZ - zdroj inspirace

0
(1)

Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

(2)

Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku

  1. svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,
  2. označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
  3. cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků,
  4. způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
  5. náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
  6. údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv,
  7. údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou,
  8. údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a
  9. údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.
(3)

Ustanovení odstavce 2 se nepoužije na smlouvu

  1. uzavíranou za účelem vyřizování záležitostí každodenního života, pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření, a
  2. o dodání digitálního obsahu, pokud byl dodán na hmotném nosiči.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1811

0
20/10/2013 / Josef Aujezdský

Chyba v implementaci směrnice o…

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

čl. 5 směrnice č. 93/13/EHS -…

0
10/08/2017 / Admin Tým

čl. 5 odst. 1 směrnice č. 2011…

0
(1)

Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

(2)

K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1812

0
31/03/2014 / Jiří Remeš

Eurokonformní výklad

0
01/04/2014 / Admin tým

Křížové odkazy

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin Tým

čl. 5 směrnice č. 93/13/EHS -…

0

Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1813 až 1815

0
08/09/2013 / Martin Archalous

Vyvratitelná domněnka čeho?

3
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

§ 56 SOZ - zdroj inspirace

0
10/08/2017 / Admin Tým

čl. 3 směrnice č. 93/13/EHS -…

0
16/02/2016 / Jiří Remeš

Rozsudek SDEU zn. C-415/11 -…

0

Zvláště se zakazují ujednání, která

  1. vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,
  2. spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli,
  3. umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí,
  4. zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
  5. zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby,
  6. zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,
  7. dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,
  8. odkládají určení ceny až na dobu plnění,
  9. umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,
  10. zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele,
  11. přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo
  12. zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1813 až 1815

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

§ 56 SOZ - zdroj inspirace

0

K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1813 až 1815

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

§ 55 SOZ - zdroj inspirace

0
(1)

Hradí-li se cena alespoň zčásti pomocí úvěru nebo zápůjčky poskytnutých podnikatelem a využije-li spotřebitel práva odstoupit od smlouvy, vztahují se účinky odstoupení i na smlouvu o úvěru nebo zápůjčce; to platí i v případě, že úvěr nebo zápůjčku poskytla třetí osoba podle smlouvy uzavřené s podnikatelem. V takovém případě se poskytovateli úvěru nebo zápůjčky, popřípadě i jiné osobě zakazuje uplatnit vůči spotřebiteli jakékoli sankce.

(2)

Ustanovení odstavce 1 se použije v případě, že spotřebitelská smlouva byla uzavřena distančním způsobem nebo že se jedná o spotřebitelskou smlouvu o dočasném užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních službách. V ostatních případech se ustanovení odstavce 1 použije, pokud se od něho strany ve smlouvě o úvěru nebo zápůjčce neodchýlí nebo pokud je nevyloučí.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1816

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

§ 57 SOZ - zdroj inspirace

0

Podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1817

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

čl. 22 směrnice č. 2011/83/EHS …

0

Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1818

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

§ 53 odst. 7, 8 a 10 SOZ -…

0
10/08/2017 / Admin Tým

Čl. 11 směrnice č. 2011/83/EHS …

0

Textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1819

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
10/08/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
10/08/2017 / Admin Tým

čl. 7 směrnice č. 2011/83/EHS -…

0
10/08/2017 / Admin Tým

čl. 8 směrnice č. 2011/83/EHS -…

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback