§ 441

12 33
(1)

Ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec.

(2)

Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.

Komentáře

10/11/2014 / Admin Tým

Návrh tzv. malé novely…

1
20/08/2013 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
01/10/2013 / Josef Aujezdský

Ustanovení na podporu turismu?

7
15/01/2014 / Petr Měšťánek

Stanovisko KANCLu

7
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

3
12/12/2014 / Česká advokátní…

Stanovisko ČAK k tzv. malé…

0

„Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, vyložil, že plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání, není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil. V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen. (zdroj www.nsoud.cz)

Judikát ještě není zveřejněn online, ale zdá se, že hlavní spor o formu plné moci je vyřešen.

Diskuze
[1] Jan Smutný / 17. 12. 2014 / Jsem zvědavý na argumentaci.

Každopádně NS plní to, co od začátku říkal – bude se snažit reagovat rychle. Ministerstvo by se mělo chytit za nos a stáhnout tu novelu, když z ní nyní vypadává jediný bod, který měl možná smysl.

[2] Josef Aujezdský / 19. 12. 2014 / reakce na: [1] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Přiznám se, že mi není srozumitelné, co takové rozhodnutí řeší. V zákoně je to napsáno jasně. To že Nejvyšší soud rozhodne, že je to vlastně jinak, na tom dle mého názoru nic nemění.

[3] Petr Měštánek / 19. 12. 2014 / reakce na: [2] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Myslím, že jde o podobnou situaci, jako vytvořil judikát 29 Cdo 3276/2008 ve vztahu k otázce, zda z §196a odst.3 ObchZ vyplývá, že podmínkou platnosti ručení mezi propojenými osobami je jeho ocenění znalcem, protože zmíněné rozhodnutí rovněž šlo proti textu zákona.

[4] Jan Smutný / 19. 12. 2014 / reakce na: [3] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Myslím, že prostě řeknou, že když to není NZ, tak je to sice porušení, ale když jsou tam zároveň ověřené podpisy, není to porušení, které by zakládalo neplatnost (smysl a účel – § 580).

[5] Martin Archalous / 22. 12. 2014 / reakce na: [4] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Odůvodnění: „Právní jednání odporující zákonu je neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona (§ 580 odst. 1 OZ). Uvedené omezení platí i pro posouzení důsledků nedodržení formy právního jednání vyžadované zákonem (§ 582 odst. 1 OZ). Jinými slovy, není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je (z tohoto důvodu) neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona.“

[6] Jiří Remeš / 22. 12. 2014 / reakce na: [4] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Myslím, že kolega Smutný to předvídal dobře. Pokud jednání vyžaduje formu NZ, má mít formu NZ i plná moc k takovému jednání. Na druhou stranu je ale možné dovodit neplatnost plné moci pro nedodržení formy jen, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, a tím je ověření totožnosti zmocnitele a udělení plné moci k zamýšlenému jednání. Taky se v rozsudku říká, že ověřené podpisy stačí i v případě plné moci k založení s.r.o. (§ 6 a 8 ZOK). V detailech viz vložený judikát níže.

Je to hodně zajímavý judikát, který jde trochu proti názoru prof. Eliáše, který tvrdí (bohužel už si nepamatuju kde), že nedodržení formy má za následek vždy neplatnost.

Zajímavá je i reakce Ministerstva spravedlnosti, podle kterého judikát vznesl do právního prostředí nejistotu, kdy si adresáti NOZu nemohou být jisti, které další ustanovení se v budoucnu nebude aplikovat. Podle Dr. Pelikána jsme se po roce účinnosti ustanovení dozvěděli, že bylo zbytečné ustanovení dodržovat a lidé zbytečně vynaložili náklady. Více zde http://portal.justice.cz/…2/MS/ms.aspx?…

[7] Josef Aujezdský / 2. 1. 2015 / reakce na: [4] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Chápu. Nicméně nevím, zdali to pro praxi skutečně něco řeší. Rozhodující bude, jak se k tomu postaví notáři.

[8] Petr Kavan / 3. 1. 2015 / reakce na: [6] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Nedomnívám se, že by rozhodnutí NS v této věci cokoli řešilo. ZOK v § 6 odst. 1 předepisuje určitou „zesílenou“ formu pro určitá právní jednání týkající se korporací, naproti tomu § 441 odst. 2 OZ řeší požadavek na formu plné moci obecně u každého právního jednání. NS sice správně konstatoval, že je třeba vyřešit vztah mezi oběma ustanoveními a správně konstatoval, že je mezi nimi vztah obecné – zvláštní, ale tím správné vývody končí.

Požadavek dodržet obecnou maximu pro formu zmocnění vtělenou do § 441 odst. 1 OZ je nutno dodržet i v případě úpravy formy právních jednání v režimu ZOK. I ZOK v některých ustanoveních předepisuje pro právní jednání společníků ještě silnější formu veřejné listiny, nicméně stále tím reguluje požadavky na zásadní právní jednání související s obchodními korporacemi, jak výslovně uvádí i DZ k § 6 ZOK. Obě ustanovení se co do věcných účinků míjí, přičemž specialita § 6 odst. 1 ZOK je vůči § 441 odst. 2 OZ je nutně omezená právě na množinu právních jednání souvisejících s korporacemi – k tomu obsahuje i explicitní akcent pro nedodržení požadované formy (neplatnost ex officialis – tím spíše je mimo téma úvaha NS o neplatnosti v intencích § 580 OZ).

Podle logiky nastolené rozhodnutím NS bude speciální vůči § 441 odst. 2 OZ každé ustanovení v právním řádu, které bude upravovat zvláštní formu pro určitá právní jednání, aniž by bylo nutno přihlížet k tomu, že problém leží v dodržení formy zmocnění podle obecného předpisu.

[9] Petr Měštánek / 5. 1. 2015 / Je otázka, zda rozhodnutí bude publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS

Při aplikaci závěrů tohoto rozhodnutí v praxi musíme vzít do úvahy i skutečnost, že jde pouze o rozhodnutí jednoho senátu NS a toto rozhodnutí nemusí být schváleno k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS. To by znamenalo, že ostatní soudci NS se závěry rozhodnutí nesouhlasí a pokud by tito soudci rozhodovali obdobný případ, museli by ho postoupit k rozhodnutí velkému senátu NS. V současné době není zřejmé, na kterou stranu by se velký senát NS přiklonil.

Více rovněž viz komentář soudce NS JUDr. Vrchy – http://vrcha.webnode.cz/…41-obc-zak-/

[10] Jiří Remeš / 5. 1. 2015 / reakce na: [6] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Vskutku zajímavé. Prof. Eliáš tvrdí, že nedodržení formy u zakládání právnických osob by mělo mít za následek dokonce absolutní neplatnost: "Nový občanský zákoník stíhá v § 582 odst. 1 neplatností nedostatek formy právního jednání. Zaznamenal jsem názory, že jde vždy o neplatnost relativní. Nesdílím toto mínění. Naopak mám za to, že v případech, kdy je zjevné, že forma stanovená zákonem naplňuje zjevně maximu veřejného pořádku, půjde o neplatnost absolutní. Podle mého názoru tomu tak bude např. v případech, kdy zákoník vyžaduje pro určitá právní jednání formu veřejné listiny, nebo při dispozicích s nemovitými věcmi či zakládání právnických osob. Stejně tak tomu bude podle mého názoru i v případech, kdy zákon sleduje předpisem písemné formy ochranu slabší strany, neboť účelem toho je chránit pravidly veřejného pořádku určitou ekonomicky a sociálně zranitelnou skupinu osob; tak tomu je např. u výpovědi pronajímatele z nájmu bytu. Nebylo by však správné dovozovat, že nedodržení písemné formy, byť byla stanovena zákonem, zakládá absolutní neplatnost vždy, " (Eliáš, K. Co přináší nový občanský zákoník byznysu? Obchodněprávní revue č. 5/2012).

Uvidíme, co teda ti notáři.

[11] Jan Krůta / 6. 1. 2015 / reakce na: [10] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Co tedy ti notáři?

S odkazem na předmětný judikát budu jako praktikující notář zásadně akceptovat v korporačních věcech (tj. pro založení kapitálové společnosti, pro rozhodnutí jediného společníka/ak­cionáře, pro uzavření dohody o změně společenské smlouvy podle § 147 odst. 1 věty první ZOK) plnou moc s úředně ověřeným podpisem zmocnitele, nikoliv jen ve formě notářského zápisu. Na základě takových plných mocí s ověřeným podpisem bude naše kancelář zásadně sepisovat notářské zápisy bez tzv. výhrady. V notářském zápisu tedy bude vyjádření, že právní jednání je v souladu s právními předpisy.

U plných mocí se zahraničním prvkem (kde jsme doposud hojně využívali úlevy podle § 44 odst. 4 ZMPS) rovněž postačí ověření podpisu. Pokud bude podpis ověřován v zahraničí, bude naše kancelář samozřejmě vyžadovat též vyšší ověření (superlegalizace, apostila), které je pro konkrétní cizí stát vyžadováno.

Uvedené platí obecně a nemohu samozřejmě vyloučit odlišný postup v některých specifických záležitostech. Považujeme například za nezbytné dodržení formy notářského zápisu u plné moci pro rozhodnutí jediného akcionáře o schválení převodu nebo zastavení závodu nebo jeho části podle § 416 odst. 1 ve spojení s § 421 odst. 2 písm. m) ZOK.

Ačkoli nepovažuji odůvodnění předmětného usnesení Nejvyššího soudu za nejzdařilejší, vyjádřený právní názor Nejvyššího soudu pro mě představuje dostatečně relevantní základ pro přizpůsobení praxe.

[12] Petr Kavan / 6. 1. 2015 / reakce na: [11] / RE: Jsem zvědavý na argumentaci.

Dosud jediný judikát by neměl představovat vodítko ve skutkově (téměř) stejných věcech. Jestliže zákon požaduje stejnou formu zmocnění pro právní jednání, jež se má uskutečnit v téže formě, nelze s poukazem na první rozhodnutí NS založit praxi, že postačí forma, která neodpovídá zřejmému významu slov zákonodárce. Stejná forma je stejná forma, lhostejno, jak to s odkazem na cokoli (včetně judikatury) mohu vyložit, byť by byla pravdivou i argumentace, že hlavním cílem úpravy je identifikovat osobu jednající na základě zmocnění. Jak výše (a správně) upozorňuje kolega Měšťánek, jde navíc o dílčí senátní rozhodnutí, o němž nelze říci, že založí všeobecně přijímaný výklad, notabene pokud takové rozhodnutí objektivně směšuje dvě rozdílné věci (minimální standard jednání v konkrétní oblasti na základě lex specialis vs forma plné moci na základě lege generali). Pokud při výkladu NOZ máme jít touto cestou (a proti zjevnému smyslu slov v zákonném předpisu), děkuji pěkně, ale nezbývá než souhlasit s názorem, že tudy cesta opravdu nevede.

[13] Jiří Remeš / 7. 1. 2015 / reakce na: [9] / RE: Je otázka, zda rozhodnutí bude publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS

Ano, soudce NS Pavel Vrcha, v reakci na vyjádření Ministerstva spravedlnosti, konkrétně tvrdí:

„Protože Msp není oprávněno přezkoumávat rozhodnutí NS, pokládám shora publikované vyjádření Msp za neadekvátní. Domnívám se, že v demokratickém a právním státě by ministerstvo spravedlnosti mělo být daleko od "hodnocení“ rozhodnutí (natož Nejvyššího) soudu v tom směru, zda jím podaný výklad předmětného zákonného ustanovení byl či nebyl učiněn v rozporu se zákonem. Může jistě uvést, že se s vyloženým právním názorem v konkrétním rozhodnutí např. neztotožňuje a za tím účelem předložit odborné i laické veřejnosti právní argumenty, které jej k takovému názoru vedou. Ovšem sdělovat veřejnosti, že Nejvyšší soud výklad konkrétního paragrafu nového občanského zákoníku vyložil v rozporu se zákonem, je přinejmenším přístupem necitlivým a neprozíravým, neboť u části veřejnosti může vzbuzovat pochybnosti nad plněním role (Nejvyššího) soudu. Přitom i ministerskému úředníkovi koncipujícímu uvedený text vyjádření k cit. rozhodnutí muselo být zřejmé, že uvedené rozhodnutí bude ještě na půdě Nejvyššího soudu podrobeno pečlivé kritice, neboť je uvedeným senátem navrhováno k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinými slovy řečeno, k tomuto rozhodnutí se budou vyjadřovat nejen všichni členové občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu a soudy nižších stupňů, ale také právnické fakulty, Česká advokátní komora, a celá řada dalších subjektů, včetně Ministerstva spravedlnosti.

Již dříve jsem upozorňoval na okolnost, že ne vždy se může „krýt“ výklad paragrafů nového občanského zákoníku učiněný jeho tvůrci či autory NOZ s výkladem zaujatým soudy. Je ovšem třeba vždy vážit slova, resp. formulace při „hodnocení“ přijatých soudních rozhodnutí, obzvláště, pokud vyložené právní závěry představují prvotní soudní výklad, byť ze strany Nejvyššího soudu, avšak jeho příslušného „malého“ (tříčlenného) senátu, kdy takto zaujatý právní názor ještě neprošel jistou korekcí občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu. Civilní kolegium totiž (tím, že takové rozhodnutí případně neschválí k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, což se nezřídka stává) nemusí se zaujatým právním názorem onoho „malého“ senátu v předmětném rozhodnutí (z různých důvodů) souhlasit; v takovém případě to bude pro právní praxi zásadní impuls při následné interpretaci sporného paragrafu v dalších případech."

Více zde: http://vrcha.webnode.cz/…41-obc-zak-/

[14] Jiří Remeš / 16. 1. 2015 / reakce na: [13] / RE: Je otázka, zda rozhodnutí bude publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS

Judikát se prozatím nebude ani publikovat ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani o něm nebude kolegium NS prozatím rozhodovat. Soudce NS Pavel Vrcha k tomu uvádí: „Ke škodě věci nebylo do níže uvedeného materiálu zařazeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, týkající se výkladu § 441 odst. 2 o. z., ačkoliv jiná rozhodnutí z téhož období jsou již navrhována k projednání na únorové zasedání OOK NS. Usnesení sp. zn. 29 Cdo 3919/2014 je v kategorii A, takže musí být předloženo na zasedání civilního kolegia NS k rozhodnutí o vhodnosti jeho publikace ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom na uvedené rozhodnutí kriticky reagovalo např. Ministerstvo spravedlnosti zde: portal.justice­.cz/Justice2/MS/ms­.aspx?j=33&o=23­&k=2375&d=339889, takže tím spíše mělo být rozhodnutí co nejdříve předloženo k projednání na kolegiu, aby Nejvyšší soud vyslal právní praxi jasný signál k otázce týkající se § 441 odst. 2 o. z. (pokud by kolegium nerozhodlo o publikaci cit. rozhodnutí ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, znamenalo by to, že kolegium nesdílí právní názor, jenž v tomto rozhodnutí zaujal tříčlenný senát Nejvyššího soudu, a naopak v případě jeho publikace by takový právní názor byl i vyjádřením celého civilního kolegia Nejvyššího soudu).“

Více zde: http://vrcha.webnode.cz/…-unor-2015-/

Nesouhlasím s odůvodněním usnesení NS 29 Cdo 3919/2014 ohledně formy plné moci k založení s.r.o. a neplatnosti v případě nedodržení této formy. Své pochybnosti zdůvodňuji mj. takto:

Patrně není pochybností o specialitě ZOK vůči OZ a patrně nikdo nebude brojit ani proti tezi, že specialita jakékoli právní normy (nejen v ZOK) má vždy své meze a svůj důvod. § 6 odst. 1 ZOK neřeší jen založení, ale všechna právní jednání mající dopady na status i vnitřní poměry korporace, odtud ex lege neplatnost – ostatně v tomto směru se vyjadřuje i důvodová zpráva slovy, že jde o stanovení právní formy pro právní jednání související s životem obchodní korporace. Současně také platí, že specialita jen těžko může (pokud vůbec) prolomit obecné pravidlo pro všechna libovolná právní jednání (takové pravidlo představuje § 441 odst. 2 OZ), zvláště jde-li o zjevnou nadřazenost a nadto v jiném směru.

Rozhodnutí NS nerespektuje dle mého mínění meze této věcné speciality § 6 odst. 1 ZOK a nad rámec výkladu zjevného smyslu slov (srov. § 2 odst. 2 OZ) tuto specialitu účelově prolamuje. Nekritickým přijetím tohoto výkladu můžeme dospět k tomu, že jakékoli pravidlo stanovící speciální meze určité minimální formy právního jednání obdobné tomu v § 6 odst. 1 ZOK bude bez dalšího zkoumání prohlášeno za lex specialis a budou ignorovány účinky obecného pravidla pro formu zmocnění obsažená v OZ. V daném případě mělo dojít k založení korporace veřejnou listinou (notářským zápisem) z titulu zmocnění, a proto k příslušnému zmocnění nemohlo dojít jinak než udělením plné moci v téže formě podle obecného pravidla. O přednostním uplatnění § 6 odst. 1 ZOK nemůže být řeči; NS zde totiž spojil dvě pravidla, která spojit nejdou – proto mám za nepříhodný také pokus NS o únik z (mylně dovozených) účinků neplatnosti směrem k § 580 odst. 1 OZ (jestliže lex specialis explicitně požaduje přihlédnout k vadě příslušného právního jednání přímo ex lege a současně stanoví následek, nelze mluvit o neplatnosti „pokud to smysl a účel zákona vyžaduje“).

Pokus o teleologickou redukci hříčkou na téma „koneckonců jde jen o totožnost“ je ze strany NS nedomyšlený nejen směrem k požadavku na zachování elementární úrovně právní jistoty, ale i vůči rozumnému výkladu zákona v intencích selského rozumu. Snaha o „pomoci“ právní praxi se posunula úplně jinam.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
07/01/2015 / Petr Kavan

Smysl § 6 ZOK

0
12/03/2015 / Petr Měštánek

Rozhodnutí NS sp.zn. 29 Cdo…

1

Právní věta

Není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je z tohoto důvodu neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona.

Smyslem a účelem § 441 odst. 2 NOZ je zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele a zajistit, aby plná moc byla udělena k zamýšlenému právnímu jednání.

Není-li pochyb o totožnosti zmocnitele, tj. je-li zcela zjevné, kdo udělil plnou moc, není plná moc neplatná jen proto, že nebyla udělena ve formě notářského zápisu, a to přesto, že byla udělena k právnímu jednání, které musí být podle zákona učiněno ve formě notářského zápisu.

Ustanovení § 6 odst. 1 ZOK je ustanovením zvláštním, které se uplatní přednostně před § 441 odst. 2 in fine OZ. Postačí, aby plná moc k přijetí zakladatelské listiny o založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem zmocnitele (zakladatele), a to bez ohledu na to, že zakladatelská listina musí být sepsána ve formě notářského zápisu o právním jednání.

Text rozhodnutí

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky P. K. (dříve R.) zastoupené Mgr. Petrem Čížkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Pražská 132/4, PSČ 460 01, o návrhu na zápis společnosti Centrum ohradníků s. r. o. do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 58310/KSOS, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2014, č. j. 5 Cmo 115/2014-RD18, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2014, č. j. 5 Cmo 115/2014-RD18, jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2014, č. j. C 58310-RD3/KSOS, Fj 7313/2014, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě zamítl usnesením ze dne 17. února 2014, č. j. C 58310-RD3/KSOS, Fj 7313/2014, návrh na zápis společnosti Centrum ohradníků s. r. o., se sídlem ve Frýdku-Místku, Křižíkova 3278, PSČ 738 01, do obchodního rejstříku.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 13. května 2014, č. j. 5 Cmo 115/2014-RD18, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Vyšel přitom z toho, že:

  1. Navrhovatelka zmocnila Petra Čížka, advokáta, aby jejím jménem založil společnost Centrum ohradníků s. r. o. (dále jen „společnost“).
  2. Petr Čížek udělil substituční plnou moc k založení společnosti jménem navrhovatelky L. S., DiS.
  3. Plná moc ani substituční plná moc nebyly sepsány ve formě notářského zápisu o právním jednání.
  4. Navrhovatelka, zastoupená L. S., DiS, založila dne 4. února 2014 společnost. Zakladatelská listina byla sepsána ve formě notářského zápisu.

Odvolací soud – odkazuje na § 441 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „OZ“), a § 6, § 8 odst. 2 a § 776 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „ZOK“] – dovodil, že zakládá-li společnost s ručením omezeným jediný zakladatel, musí být zakladatelská listina sepsána ve formě notářského zápisu. Plná moc k založení společnosti musí být udělena v téže formě, tj. taktéž ve formě notářského zápisu. Není-li tato forma dodržena, je právní jednání neplatné, a to „absolutně“. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Nebyla-li plná moc udělena ve formě notářského zápisu, je právní jednání uskutečněné na jejím základě neplatné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dovozujíc, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky formy plné moci k založení společnosti s ručením omezeným jediným zakladatelem a následků jejího případného nedodržení, podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Dovolatelka má za to, že formu plné moci k založení společnosti s ručením omezeným upravuje § 6 ZOK, který má vůči § 441 odst. 2 in fine OZ povahu předpisu zvláštního. Postačí tudíž, je-li plná moc udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem, což bylo v projednávané věci dodrženo.

Ani v případě, že by plná moc musela být udělena ve formě notářského zápisu, není podle dovolatelky možné dovozovat absolutní neplatnost právního jednání učiněného zmocněncem na základě plné moci udělené pouze v písemné formě s úředně ověřeným podpisem. Takové právní jednání by bylo stiženo pouze relativní neplatností, přičemž dovolatelka se neplatnosti nedovolala.

Konečně dovolatelka, odkazujíc na § 582 OZ a § 88 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“), soudům nižších stupňů vytýká, že ji nevyzvaly k předložení chybějící listiny – plné moci ve formě notářského zápisu. Právní předpisy předvídají zhojení nedostatku formy právního jednání. Uvedené platí tím spíše, že identita zmocnitelky byla vzhledem k úřednímu ověření jejího podpisu na plné moci nepochybná. Dovolatelka proto mohla zhojit tvrzenou vadu tím, že by předložila plnou moc vyhotovenou ve formě notářského zápisu, v níž by současně schválila i veškerá právní jednání zástupce učiněná jejím jménem přede dnem vystavení této plné moci.

Rozhodnutí soudů obou stupňů dovolatelka považuje za nepřezkoumatelná, odporující právu na spravedlivý proces, a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k zodpovězení otázky dovoláním otevřené, dosud v rozhodování Nejvyššího soudu neřešené.

Pro posouzení projednávané věci jsou významná zejména tato ustanovení občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích:

Podle § 1 odst. 2 ZOK společnostmi jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost (dále jen „osobní společnost“), společnost s ručením omezeným a akciová společnost (dále jen „kapitálová společnost“) a evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení.

Podle § 6 odst. 1 ZOK právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

Podle § 8 ZOK se obchodní korporace zakládá společenskou smlouvou. Společenská smlouva, kterou se zakládá kapitálová společnost, vyžaduje formu veřejné listiny (odstavec první). Připouští-li právní předpis, aby společnost založil jediný zakladatel, zakládá se zakladatelskou listinou pořízenou ve formě veřejné listiny (odstavec druhý).

Podle § 11 odst. 1 ZOK kapitálovou společnost může založit jediný zakladatel.

Podle § 776 odst. 2 zákona o obchodních korporacích se pro potřeby tohoto zákona veřejnou listinou rozumí notářský zápis.

Podle § 440 odst. 1 OZ překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastou-peného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.

Podle § 441 odst. 2 OZ zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.

Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 582 odst. 1 OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.

  1. K výkladu § 441 odst. 2 in fine OZ.

Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že § 441 odst. 2 in fine OZ klade na plnou moc požadavek zachování téže formy, jakou zákon vyžaduje pro právní jednání, k němuž je plná moc udělena. Je-li tudíž plná moc udělena k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu, měla by zásadně být i plná moc udělena ve formě notářského zápisu. To však neznamená, že nedodržení této formy bez dalšího vede k neplatnosti plné moci, či dokonce – jak dovodil odvolací soud – k neplatnosti prního jednání učiněného na jejím základě zmocněncem jménem zmocnitele.

Právní jednání odporující zákonu je neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona (§ 580 odst. 1 OZ). Uvedené omezení platí i pro posouzení důsledků nedodržení formy právního jednání vyžadované zákonem (§ 582 odst. 1 OZ). Jinými slovy, není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je (z tohoto důvodu) neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona.

Je-li pro právní jednání vyžadována forma notářského zápisu, je smyslem a účelem požadavku § 441 odst. 2 in fine OZ na formu plné moci zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele [§ 63 odst. 1 písm. e) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] a současně zajistit, aby plná moc byla udělena k zamýšlenému právnímu jednání (tj. aby z ní plynulo oprávnění zmocněnce učinit jménem zmocnitele požadované právní jednání) [§ 63 odst. 1 písm. f) notářského řádu].

Obecně tudíž platí, že není-li pochyb o totožnosti zmocnitele, tj. je-li zcela zjevné, kdo udělil plnou moc, není plná moc neplatná jen proto, že nebyla udělena ve formě notářského zápisu, a to přesto, že byla udělena k právnímu jednání, které musí být podle zákona učiněno ve formě notářského zápisu (důsledky případné neurčitosti či nesrozumitelnosti obsahu plné moci řeší ustanovení § 553 OZ).

  1. K formě plné moci k založení společnosti s ručením omezeným jediným zakladatelem (ke vztahu § 441 odst. 2 in fine OZ a § 6 odst. 1 ZOK).

Zákon o obchodních korporacích označuje společnost s ručením omezeným (společně s akciovou společností) jako kapitálovou společnost (§ 1 odst. 2 ZOK). Jakkoliv jde toliko o legislativní zkratku, nepopírající smíšenou povahu této formy obchodní společnosti (mající prvky jak kapitálové, tak i osobní společnosti), platí, že označení „kapitálová společnost“ užité následně v textu zákona o obchodních korporacích zahrnuje i společnost s ručením omezeným.

Společnost s ručením omezeným může založit i pouze jediný zakladatel (§ 125 odst. 2 OZ a § 11 odst. 1 ZOK). Činí tak přijetím zakladatelské listiny, jež musí být pořízena ve formě notářského zápisu o právním jednání (§ 8 odst. 2 a § 776 odst. 2 ZOK, § 62 a násl. notářského řádu).

Jediný zakladatel může k přijetí zakladatelské listiny zmocnit třetí osobu; v takovém případě z jednání zmocněnce jménem zmocnitele vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli (zakladateli) [§ 436 odst. 1 OZ].

Jelikož zákon (§ 8 odst. 2 ZOK) vyžaduje pro zakladatelskou listinu o založení společnosti s ručením omezeným formu notářského zápisu, je třeba posoudit, zda by i plná moc k přijetí zakladatelské listiny měla být udělena ve formě notářského zápisu (jak by bylo možno dovozovat z § 441 odst. 2 in fine OZ), či zda postačí, bude-li – jakožto právní jednání týkající se založení obchodní korporace – udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem. Jinými slovy, jak správně vystihuje dovolatelka, je nutné posoudit vztah § 441 odst. 2 in fine OZ a § 6 odst. 1 ZOK.

Ustanovení § 441 odst. 2 věta druhá a třetí OZ upravuje formu plné moci obecně, bez ohledu na to, pro jaká právní jednání je udělena. Současně platí, že plná moc k založení obchodní korporace je právním jednáním týkajícím se založení obchodní korporace. Pro tato právní jednání je přitom upravena forma v § 6 odst. 1 ZOK, a to včetně sankce stíhající její nedodržení (neplatnost, k níž soud phlédne i bez návrhu). Ustanovení § 6 odst. 1 ZOK je tedy – jde-li o požadavek formy plné moci k založení společnosti s ručením omezeným – ustanovením zvláštním, které se uplatní přednostně před § 441 odst. 2 in fine OZ.

Postačí tudíž, aby plná moc k přijetí zakladatelské listiny o založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem zmocnitele (zakladatele), a to bez ohledu na to, že zakladatelská listina musí být sepsána ve formě notářského zápisu o právním jednání. To samozřejmě zmocniteli nebrání, aby plnou moc udělil ve formě notářského zápisu o právním jednání [jež zachová požadavek jak na písemnou formu, tak i na úřední ověření podpisu – srov. § 63 odst. 1 písm. e) a h) notářského řádu].

Z výše uvedeného současně plyne, že není-li plná moc k založení společnosti s ručením omeze-ným udělena v písemné formě nebo není-li podpis zmocnitele úředně ověřen, je neplatným právním jednáním; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 6 odst. 1 část věty za středníkem ZOK).

Jelikož v projednávané věci, jak plyne z obsahu spisu, byla plná moc (jakož i substituční plná moc) udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem, není třeba se blíže zabývat správ-ností obecného závěru odvolacího soudu, podle něhož nedodržení zákonem stanovené formy plné moci vede k absolutní neplatnosti právního jednání učiněného na jejím základě zmocněncem jménem zmocnitele.

Protože právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval vytýkanými vadami řízení, usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají také na rozhodnutí soudu prvního stupně; proto dovolací soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, neboť řízení bylo v projednávané věci zahájeno návrhem na zápis do obchodního rejstříku, doručeným soudu prvního stupně 12. února 2014.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. listopadu 2014

JUDr. Petr Š u k

Zatím žádné diskuzní příspěvky
11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0
13/03/2017 / Admin Tým

Původní znění před novelou č.…

0

Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění, ujednají-li si však strany pro jeho odvolání určité důvody, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. To neplatí, má-li zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod.

Komentáře

§ 442

Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění,. Je-li to však v oprávněném zájmu zmocněnce nebo třetí osoby, mohou si strany ujednat ujednají-li si však strany pro jeho odvolání zmocnění určité důvody,. V takovém případě nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. To neplatí, má-li zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod.

K § 442:

Navrhuje se vymezit podmínky, za nichž bude přípustné omezit zmocnitelovo právo odvolat zmocnění. Důvodová zpráva ke stávajícímu znění omezení zásady odvolatelnosti zastoupení podrobně nezdůvodňuje; k § 441 až 449 NOZ avizuje toliko „drobné věcné, jazykové a systematické změny.“ V důvodové zprávě k všeobecným ustanovením o zastoupení se mimo jiné uvádí, že se přihlíží k návrhu obecného referenčního rámce (DCFR). V DCFR se však konstatuje, že právní řády všech členských států vychází ze zásady odvolatelnosti zmocnění a zmocnění může být uděleno jako neodvolatelné jen výjimečně. Ve většině států je udělení zásadně neodvolatelného zmocnění možné jen za určitých podmínek, přičemž typickou podmínkou je zmocnění udělené v zájmu zmocněnce (viz Bar, C., Clive, E. in Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law, Draft Common Frame of Reference (DCFR), Full Edition, Volume 1, Oxford University Press, 2010, s. 448). Také modelová pravidla v DCFR vymezují podmínky, za nichž se připouští neodvolatelné zmocnění (IV.D.-1:105), jimiž jsou oprávněný zájem zmocněnce nebo společný zájem stran jiného právního vztahu, a také podmínky, za kterých lze i zásadně neodvolatelné zmocnění odvolat. Právo odvolat zmocnění vychází z principu, že pokud si zmocnitel nepřeje uzavřít smlouvu nebo učinit jiné právní jednání, k jehož vykonání zmocněnce zmocnil, neměl by k tomu být nucen. V některých případech se může toto právo zmocnitele dostat do rozporu s legitimními zájmy třetích osob. Pouze ochrana oprávněného zájmu může odůvodnit omezení práva kdykoli zmocnění odvolat. Oprávněný zájem bude typicky pramenit z jiného právního vztahu. Například banka poskytne úvěr za podmínky, že bude zřízeno zástavní právo k jeho zajištění, a v úvěrové smlouvě bude banka zmocněna k jeho zřízení. Omezení důvodů pro odvolání zmocnění tu bude v zájmu zmocněnce. Určení zmocněnce, a omezení jeho odvolatelnosti, může být i ve společném zájmu více osob, například poskytuje-li více bank syndikovaný úvěr. Požadavek oprávněného zájmu by měl zabránit zneužití omezení odvolatelnosti zmocnění. Lze usuzovat, že ochrana oprávněného zájmu nebude nikdy vyžadovat udělení zásadně neodvolatelné generální plné moci nebo zásadně neodvolatelného zmocnění na neomezenou dobu. Bude-li zmocnění odvoláno, aniž budou splněny podmínky pro jeho odvolání, k zániku zmocnění nedojde. Vůči třetí osobě se uplatní ustanovení § 444 NOZ. Bude případně na zmocniteli, aby třetí osobě, s níž má zmocněnec jednat, poskytl dostatek podkladů, aby mohla posoudit, že podmínky pro odvolání zmocnění byly splněny.

Přechodné ustanovení:

Ujednal-li před nabytím účinnosti tohoto zákona zmocnitel se zmocněncem důvody, pro které lze zmocnění odvolat, použije se na odvolání zmocnění dosavadní úprava.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0

Při zmocnění právnické osoby náleží výkon zástupčího oprávnění do působnosti jejího statutárního orgánu. K výkonu zastoupení je oprávněna i osoba, kterou statutární orgán určí.

Komentáře

20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

0
31/10/2017 / Admin Tým

§ 31 odst. 2 SOZ - zdroj…

0
11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0
(1)

Kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno.

(2)

Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, může se vůči ní dovolat, že zmocnění později zaniklo, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0

Jednala-li jako zástupce osoba nezpůsobilá v příslušné záležitosti sama právně jednat, nelze se toho dovolat vůči tomu, kdo o této skutečnosti nevěděl ani nemohl vědět.

Komentáře

31/10/2017 / Admin Tým

§ 22 odst. 2 SOZ - zdroj…

0
11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0

Překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

Komentáře

12/03/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0

Jsou-li pokyny zmocnitele obsaženy v plné moci a musely-li být známy osobě, vůči níž zmocněnec jednal, považuje se jejich překročení za porušení zástupčího oprávnění.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0
(1)

Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví. Zemře-li zmocněnec nebo zmocnitel, nebo je-li některým z nich právnická osoba a zanikne-li, zanikne i zmocnění, ledaže bylo ujednáno něco jiného.

(2)

Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět.

Komentáře

Domnívám se, že § 448(2) se poměrně významně odchýlil od předchozí úpravy v §33b(2) SOZ, podle které: „zánikem právnické osoby, jež je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu." Nově platí, že: „zemře-li zmocněnec nebo zmocnitel, nebo je-li některým z nich právnická osoba a zanikne-li, zanikne i zmocnění, ledaže bylo ujednáno něco jiného.“ Z toho plyne, že plné moci udělené po prvním lednu by měly na přechod na právního nástupce právnické osoby výslovně pamatovat, jinak zmocnění při zániku právnické osoby rovněž zanikne, a to i přestože má právnická osoba právního nástupce.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
31/10/2017 / Admin Tým

§ 33b SOZ - zdroj inspirace

0
11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0
(1)

Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec zmocnění, učiní zmocněnec ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu. Jeho právní jednání má tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo, neodporuje-li tomu, co nařídil ještě zmocnitel nebo jeho právní nástupce.

(2)

Zmocněnec vydá bez zbytečného odkladu po zániku zmocnění vše, co mu zmocnitel propůjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal. Zemřel-li zmocněnec, má vůči zmocniteli tuto povinnost každý, kdo má tyto věci u sebe.

Komentáře

31/10/2017 / Admin Tým

§ 33b odst. 6 SOZ - zdroj…

0
11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 441 až 449

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback