Oddíl 1 [Obecná ustanovení]

Partie osnovy, věnovaná úpravě zastoupení, upravuje ve své druhé části (Díl 2 Hlavy III) smluvní zastoupení, označované v platném zákoníku nesprávně jako „zastoupení na základě plné moci“. Nesprávnost spočívá v tom, že právní důvod vzniku tohoto zastoupení představuje smlouva o zastoupení, nikoli plná moc. Plná moc má funkci jen jako potvrzení zastoupeného o tom, že zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. Jinak návrh vychází z právní úpravy dosavadní (§ 31 až 33b stávajícího občanského zákoníku), pouze s drobnými věcnými jazykovými a systematickými změnami.

Důvodová zpráva k novele, podle které vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem (zákon č. 460/2016 Sb.):
Navržená změna reaguje na problémy, jež se v praxi vyskytují při aplikaci poslední věty § 441 odst. 2 OZ. O uvedeném svědčí četné návrhy a podněty k novelizaci tohoto ustanovení, které obdrželo Ministerstvo spravedlnosti (např. ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu, České národní banky a mnohých dalších, včetně mnoha podnětů z právní praxe). Návrh reaguje také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, uveřejněné pod číslem 43/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou formy plné moci ve vztahu k založení společnosti s ručením omezeným. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí dobral závěru, že plná moc k založení obchodní korporace je právním jednáním týkajícím se založení obchodní korporace ve smyslu § 6 odst. 1 ZOK, tudíž postačí, dostojí-li se formě normované v § 6 odst. 1 ZOK. Dané rozhodnutí založilo legitimní očekávání adresátů norem ve vztahu k právním jednáním vypočteným v § 6 odst. 1 ZOK. Současně však vyvolalo otázky, na které další případy lze jeho závěry případně vztáhnout. Zároveň se dané rozhodnutí setkalo se značnou kritikou odborné veřejnosti, které zpochybnila jeho argumentační východiska. Zejména byl kritizován závěr, že „Plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání (§ 441 odst. 2 in fine o. z.), není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil.“. V opozici k tomuto závěru bylo poukazováno na ustanovení § 582 OZ, které stanovuje sankci neplatnosti při nesplnění požadavku formy právního jednání předepsaného zákonem, aniž by byl dán prostor pro úvahu, zda neplatnost vyžaduje smysl a účel zákona (K tomu srov. Čech, P. Ještě k požadavku notářského zápisu o plné moci. Právní rádce, 2015, č. 3, s. 34 a násl.). Cílem návrhu je tedy nastolit právní jistotu do otázky formy plné moci pro právní jednání činěná ve formě veřejné listiny, zjednodušit právní styk a snižovat náklady při něm osobám vznikající. Navzdory původnímu záměru Ministerstva spravedlnosti, které navrhovalo zrušit požadavek plné moci ve formě veřejné listiny pouze ve vnitřních věcech obchodních korporací, bylo vládou na základě požadavků členů Legislativní rady vlády rozhodnuto, že ve všech případech, kdy zákon pro právní jednání vyžaduje formu veřejné listiny, postačí plná moc v písemné formě s úředně ověřeným podpisem. Návrh se tedy vědomě odklání od dosavadní koncepce obsažené v ustanovení § 441 odst. 2 OZ. Tím nemá být dotčena speciální úprava (Srov. ustanovení § 168 odst. 1, § 399 a § 635 odst. 2 ZOK, podle nichž plná moc pro zastupování na valné hromadě, resp. členské schůzi, musí být udělena písemně, přičemž zákon má zjevně na mysli prostou písemnou formu).

V pozadí navrhovaného plošného řešení stojí přesvědčení, že plynulost právního styku a nezbytnost snižovat transakční náklady jsou hodnotami, které je v daném případě zapotřebí upřednostnit před ochranou osoby zmocnitele. Ta by měla být dostatečně poskytnuta požadavkem na písemnou formu plné moci s úředně ověřeným podpisem, která zabezpečuje ověření totožnosti zmocnitele. Dále by měla být tato ochrana poskytnuta v dostatečné míře tím, že samo právní jednání, k němuž plná moc směřuje, má být činěno ve formě veřejné listiny. Notář by se tedy měl, nakolik to lze rozumně požadovat, přesvědčit o rozsahu zástupčího oprávnění zmocněnce, respektive vůli zmocnitele, popřípadě o dalších okolnostech (např. zda lze usuzovat na možný zájmový střet zastoupeného a zástupce atd.). Dalším argumentem pro navržené plošné řešení je závěr, že nelze v otázce formy plné moci vést přesvědčivou dělící čáru mezi obchodními korporacemi a osobami na nich participujícími, které by měly s ohledem na požadovanou profesionalitu podléhat benevolentnějšímu režimu, a dalšími formami právnických osob a právními případy, u nichž by byla zapotřebí plná moc v přísnější formě.