Součást věci

Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 505 až 509

0
05/09/2014 / Admin Tým

§ 120 SOZ – zdroj inspirace

0
03/11/2017 / Admin Tým

§ 24 středního kodexu - zdroj…

0
Editor: Radek Motzke
(1)

Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

(2)

Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 505 až 509

0
14/11/2013 / Lenka Šídlová

Dočasná stavba

0
19/02/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
03/11/2017 / Admin Tým

§ 297 ABGB - zdroj inspirace

0

Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 505 až 509

0
03/11/2017 / Admin Tým

§ 295 ABGB - zdroj inspirace

0
(1)

Stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen „stroj“) není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není. Výhrada bude vymazána, prokáže-li vlastník nemovité věci nebo jiná osoba oprávněná k tomu podle zápisu ve veřejném seznamu, že se vlastník nemovité věci stal vlastníkem stroje.

(2)

Má-li být takovým strojem nahrazen stroj, který je součástí nemovité věci, lze výhradu do veřejného seznamu zapsat, pokud proti tomu osoba zapsaná ve výhodnějším pořadí nevznese odpor. Právo odporu však nemá osoba, jejíž právo nemůže být zápisem výhrady zkráceno, ani osoba, jejíž pohledávka byla již splněna; za tím účelem může být splněna i pohledávka dosud nedospělá.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 505 až 509

0
31/07/2014 / Jiří Remeš

Zdroj inspirace: ABGB - § 297a …

0
31/07/2014 / Jiří Remeš

Zdroj inspirace: Návrh OZ z r.…

0
Editor: Radek Motzke

Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 505 až 509

0
28/04/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
21/03/2018 / Petr Bělovský

Součásti věci v římském právu

0
31/03/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0
13/03/2017 / Admin Tým

Původní znění před novelou č.…

0

Příslušenství věci

(1)

Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím.

(2)

Má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 510 až 513

0
19/02/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
03/11/2017 / Admin Tým

§ 121 odst. 1 SOZ - zdroj…

0

Jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 510 až 513

0
Editor: Radek Motzke

Je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 510 až 513

0
03/11/2017 / Admin Tým

§ 297 ABGB - zdroj inspirace

0

Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 510 až 513

0
19/11/2013 / Ondřej Obrtlík

Poplatek z prodlení opět…

4
22/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

Ani po více než dvou a půl letech účinnosti NOZ není jasné, jak se to má tzv. paušálem za náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Je totiž zřejmé, že Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen „směrnice 2011/7/EU“) nebyla do českého práva zcela řádně transponována. Respektive byla, ale pouze na půl roku; nabytím účinnosti NOZ se odborná, jakož i laická veřejnost ocitla v nejistotě.

Před nabytím účinnosti NOZ zakotvoval paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ObchZ. Podle § 369 odst. 1 ObchZ platilo, že „(1) Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Předejímaným nařízením vlády bylo nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, ve znění od 1. července 2013 (dále jen „nařízení vlády č. 142/1994“). To v § 2a stanovilo, že „Jde-li o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.“ Tato úprava řádně transponovala do českého práva povinnost dlužníků platit v případě svého prodlení paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kterou zavedla směrnice 2011/7/EU ve svém článku 6. S příchodem NOZ je však situace jiná.

Směrnice 2011/7/EU totiž při schvalování NOZ nebyla zohledněna, minimálně z formálního hlediska, neboť chybí ve výčtu zpracovaných právních předpisů Evropské unie v § 3015 NOZ. Zejména však její transpozice pokulhává po obsahové stránce. V NOZ ani v jiném zákoně totiž nelze najít obdobné pravidlo jako v § 369 ObchZ, které by dlužníkům ukládalo povinnost zaplatit v případě prodlení věřiteli minimální (paušální) částku jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tuto povinnost výslovně nalezneme až v § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013“). Předchozí nařízení vlády č. 142/1994 bylo zrušeno (§ 3080 bod 211 NOZ).

Ukládá-li však novou povinnost dlužníkům až podzákonný právní předpis, nabízí se otázka, zda lze vůbec takovou povinnost po dlužnících vyžadovat. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod totiž platí, že „(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Podle čl. 78 Ústavy pak „K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.“ Je otázkou, zda zavedením povinnosti dlužníků platit věřitelům v okamžiku prodlení paušální sumu nepřekročilo nařízení vlády č. 351/2013 zákonné mantinely.

Pokud jde o názory odborné literatury, pro neaplikovatelnost nařízení vlády č. 351/2013 ve vztahu k paušální náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč se vyslovil např. P. Čech[1] či J. Grygar[2]. Pochybnosti vyjádřil K. Svoboda[3], V. Petrová[4] či J. Hrbáčková[5].

Naopak názor zastávající „neinvazivní“ řešení v podobě dovození aplikovatelnosti paušálu 1 200 Kč skrze § 513 NOZ, podle kterého „Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“ lze zaznamenat u J. Šilhána[6]. S tímto názorem se podle všeho ztotožňuje i I. Macková[7], byť ta závěrem svého článku poukazuje stejně jako J. Šilhán přeci jen na vhodnost legislativního zásahu do NOZ. Právě proto, že § 513 NOZ se zdá být jediným zákonným ustanovením, skrze které by bylo lze dovodit povinnost dlužníků platit věřitelům při prodlení paušální částku, činím tento komentář na portálu OBCZAN právě k tomuto paragrafu.

V první řadě je však třeba se vypořádat s otázkou případného přímého působení práva EU – přímý účinek směrnice 2011/7/EU by totiž výše popsaný legislativní nedostatek alespoň částečně napravil. Vadná transpozice směrnice 2011/7/EU jakožto předpoklad přímého účinku směrnice je totiž zjevná. Shodně s P. Čechem se však domnívám, že přímý účinek by šlo dovodit v souladu s judikaturu Soudního dvora Evropské Unie pouze ve vztazích podnikatel – veřejný zadavatel. Přímý účinek totiž není možné dovodit ve vztahu mezi jednotlivci, pokud by některému z těchto jednotlivců měla vzniknout zcela nová povinnost.[8]

Poněkud složitější je však otázka účinku nepřímého (eurokonformního výkladu). Na rozdíl od účinku přímého totiž právo EU (resp. judikatura Soudního dvora EU) nutně nezakazuje uložení povinnosti jednotlivci prostřednictvím účinku nepřímého.[9] Na druhou stranu jediným nástrojem, který má v případě nepřímého účinku interpret k dispozici, je výklad. Je proto třeba obrátit pozornost k dikci § 513 NOZ. Opravdu lze z ustanovení, podle kterého jsou „příslušenstvím pohledávky náklady spojené s jejím uplatněním“, výkladem dovodit závazek dlužníka platit okamžikem prodlení věřiteli paušální náhradu, a tedy i dovodit zmocnění pro vládu upravit konkrétní výši podzákonným právním předpisem? Já se domnívám, že to spíše nelze.

Jde zejména o to, že § 513 NOZ, i kdyby nebylo směrnice 2011/7/EU, nepochybně umožňuje věřitelům uplatnit jako příslušenství pohledávky náklady spojené s jejím uplatněním, musí však takové náklady prokázat. Paušální náhrada takových nákladů, na níž má podle čl. 6 směrnice 2011/7/EU vzniknout nárok již okamžikem prodlení dlužníka, a to bez nutnosti jakéhokoliv prokazování skutečně vynaložených nákladů či upomínání dlužníka[10], jde podle mého názoru nad rámec § 513 NOZ. Ostatně celá směrnice 2011/7/EU se netají motivačně-sankční povahou (body 12, 19 a 20 preambule); žádné takové prvky však z § 513 NOZ vyvodit nelze, a to ani za pomoci eurokonformního výkladu. Proto se domnívám, že jakkoliv je zavedení paušálu ve směrnici 2011/7/EU jasným a nepodmíněným pravidlem, v horizontálních vztazích zbude podnikatelům v případě nepřiznaného paušálu pouze možnost žalovat Českou republiku pro náhradu škody způsobenou porušením práva EU členským státem.

Bude každopádně zajímavé, zda a jak se k této problematice postaví české soudy vyšších instancí. Podle mých zcela neformálních a neoficiálních informací se totiž prvoinstanční soudy nezdráhají paušální náhradu ve výši 1 200 Kč přiznávat i po 1. lednu 2014. Je však otázkou, do jaké míry to lze považovat za projev uvědomělého názoru ze strany soudů a do jaké míry to spíše reflektuje skutečnost, že přiznání této náhrady je cestou nejmenšího odporu – zvláště když žalovaný nic nenamítá. Má-li někdo z vás vlastní zkušenost, určitě se neváhejte podělit. Obzvláště zajímavý by byl např. rozsudek, ve kterém se soud s tímto problémem musel argumentačně vypořádat (ať na tu či onu stranu).

Do budoucna zbývá jen vyřknout přání, aby tato problematika byla určitým způsobem závazně rozřešena, ať už cestou legislativního zásahu do NOZ (což se zdá být mezi odbornou veřejností souhlasně preferovaným řešením) nebo alespoň výkladem některého z vrcholných soudů.

  1. Čech, P.: Prodlení dlužníka jinak (a zčásti na chvilku). Právní rádce. Praha: Economia, 2013, roč. 14, č. 9, s. 26–29. ISSN 1210–4817.
  2. Grygar, J.: Změna výše úroků z prodlení a stanovení minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Rekodifikace a praxe, 2013, č. 12, s. 14.
  3. Svoboda, K.: OaO: Paušál, který může věřitel vyúčtovat dlužníkovi v prodlení. ASPI LIT45951CZ.
  4. Petrová, V.: Důsledky prodlení dlužníka před 1. 7. 2013, od 1. 7. 2013 a ode dne nabytí účinnosti NOZ. Bulletin advokacie, 2014, č. 1–2, s. 33.
  5. Hrbáčková, J.: K paušální náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky. EPRAVO.CZ [online]. EPRAVO.CZ, a.s., publikováno 18. 11. 2014, dostupné na http://www.epravo.cz/…y-95698.html.
  6. Šilhán, J. in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1076.
  7. Macková, I.: K paušálnej náhrade nákladov spojených s uplatnením pohľadávky. Časopis pro právní vědu a praxi, 2/2015. Dostupné v ASPI.
  8. Srov. Tomášek, M., Týč, V. a kol.: Právo Evropské unie. Praha: Leges, 2013, s. 72–73.
  9. Srov. podrobně Bobek, M., Bříza, P., Komárek, J.: Vnitrostátní aplikace práva Evropské unie, C. H. Beck. Praha, 2011, kapitola V, oddíl 1.4.
  10. To, že se vznik nároku na paušální částku váže již k okamžiku prodlení dlužníka, nevyplývá tak úplně spolehlivě z českého znění směrnice. Zdá se však, že český překlad lehce vybočuje oproti ostatním jazykovým verzím. Při porovnání anglické, francouzské či slovenské jazykové verze lze relativně spolehlivě dospět k názoru, že nárok na paušální částku vzniká již okamžikem prodlení, přičemž, slovy P. Čecha, „se nevyžaduje, aby podnikatel výdaj realizoval, ba aby na vymáhání vůbec něco vydal“. Namístě je přitom poukázat na názor K. Svobody (op. cit. sub 3), podle něhož tento nárok vznikne až podáním žaloby (či alespoň předžalobní výzvy), a to dokonce jen za předpokladu, že nebyl při tomto úkonu věřitel zastoupen advokátem. Tento náhled podle mě neodpovídá smyslu a účelu směrnice 2011/7/EU, ani jejímu článku 6 odst. 2, podle nějž má být paušální částka „splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním“. V rámci doposud publikovaných odborných textů se však jedná o názor ojedinělý.
Zatím žádné diskuzní příspěvky
21/03/2018 / Petr Bělovský

Římskoprávní pojetí…

0
03/11/2017 / Admin Tým

§ 121 odst. 3 SOZ - zdroj…

0
31/03/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0

Poslední komentáře

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1123: Omezení spoluvlastníka-římské právo

Římské právo reflektuje omezení spoluvlastníka, které vyplývá logicky z chápání spoluvlastnického podílu jako specifického objektu práv. Spoluvlastník tedy nemůže svým jednáním zasáhnout do práv…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback