Editor: Petr Bříza
(1)

Jestliže je dána pravomoc českých soudů pro zahájení insolvenčního řízení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie6), vztahuje se toto řízení i na dlužníkův majetek v jiném cizím státě než členském státě Evropské unie, pokud cizí stát přiznává tomuto řízení účinky na svém území, a to v rozsahu přiznání těchto účinků. Insolvenční správce vykonává své pravomoci i na území cizího státu, pokud mu to právní řád tohoto cizího státu umožňuje a v mezích tohoto právního řádu.

(2)

České soudy mohou zahájit a vést insolvenční řízení, jestliže dlužník má v České republice provozovnu, žádá-li o to věřitel s obvyklým pobytem nebo sídlem v České republice nebo vznikla-li pohledávka věřitele při činnosti této provozovny. Účinky řízení jsou v tomto případě omezeny na majetek v České republice.

(3)

Mimo případy, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie6), lze použít jeho kolizních ustanovení o používání právních předpisů přiměřeně.

(4)

Jestliže bylo vydáno rozhodnutí o úpadku účastníka platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, nebo jestliže bylo vůči tomuto účastníkovi vydáno jiné rozhodnutí, nebo proveden jiný zásah orgánu veřejné moci s obdobnými účinky, řídí se práva a povinnosti tohoto účastníka vyplývající z jeho účasti v systému týmž právem, kterým se řídí právní vztahy mezi účastníky systému při provádění zúčtování nebo vypořádání. Volba jiného práva je vyloučena.

(5)

Cizí rozhodnutí ve věcech úpadkového řízení se uznávají za podmínky vzájemnosti, jestliže v cizím státě, ve které byla vydána, jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka a pokud dlužníkův majetek v České republice není předmětem již zahájeného řízení podle odstavce 2. V těchto případech a i jinak, nebylo-li ohledně majetku, který se stal předmětem úpadkového řízení v cizině, zahájeno insolvenční řízení českým soudem, budou dlužníkovy movité věci, které jsou v České republice, vydány cizímu soudu na jeho žádost, jde-li o soud státu, který zachovává vzájemnost. Dlužníkův majetek může však být vydán do ciziny teprve tehdy, když byla uspokojena práva na vyloučení věci z majetkové podstaty a práva zajištěných věřitelů nabytá dříve, než došla žádost cizího soudu nebo jiného příslušného orgánu.

Komentáře

10/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 111

0
28/11/2014 / Petr Bříza

K řízení o úpadku obecně

0
28/11/2014 / Petr Bříza

Nařízení o úpadku a jeho vztah…

0

1. Pravomoc soudu podle nařízení

Odstavec 1 komentovaného ustanovení je vystavěn na předpokladu pravomoci českých soudů pro zahájení insolvenčního řízení podle nařízení. Je-li dána k zahájení insolvenčního řízení pravomoc českých soudů podle nařízení, vztahuje se toto řízení i na dlužníkův majetek v jiném cizím státě než členském státě Evropské unie, pokud cizí stát přiznává tomuto řízení účinky na svém území, a to v rozsahu přiznání těchto účinků.

Pravomoc českých soudů pro insolvenční řízení zde vychází z čl. 3 odst. 1 nařízení, podle něhož jsou příslušné k zahájení insolvenčního řízení soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka. Nařízení dopadá jak na tzv. hlavní insolvenční řízení, které má univerzální účinek pro celou Evropskou unii, tak na tzv. vedlejší insolvenční řízení, která jsou teritoriálně omezena. Čl. 3 nařízení stanoví soubor pravidel pro určení pravomoci soudů. Hlavním důvodem pro určení pravidel pravomoci soudů je omezit tzv. forum shopping, tedy převod majetku nebo soudních řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem získání výhodnějšího postavení. Čl. 3 je klíčovým ustanovením pro posouzení mezinárodní pravomoci. Kolizním určovatelem podle odstavce 1 tohoto článku jsou tzv. hlavní zájmy dlužníka. K zahájení hlavního insolvenčního řízení jsou příslušné soudy toho členského státu, ve kterém se tyto hlavní dlužníkovy zájmy nacházejí. Tyto hlavní dlužníkovy zájmy jsou zpravidla označovány jako „COMI“ (the Centre Of Main Interests).

V systému určování pravomoci soudů členských států podle nařízení je dána zvláštní soudní příslušnost pro každého dlužníka, který je právně odlišným subjektem (srov. rozsudek ze dne 2. 5. 2006, C-341/04, Eurofood IFSC Ltd, Sb. rozh. s. I-3813). Při určování pravomoci je tedy nutné individuálně posoudit každý právní subjekt v souladu s nařízením. Každý soud, u něhož je podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, musí nejprve zkoumat, zda je dána jeho pravomoc. Tedy zda je místo hlavních zájmů dlužníka soustředěno v EU, jak to vyžaduje nařízení v bodu 14 odůvodnění. Určení místa hlavních zájmů je zásadní pro zahájení hlavního řízení, ale také pro zahájení vedlejšího řízení před zahájením hlavního řízení, které může být zahájeno právě jen ve státě, ve kterém není místo hlavních zájmů dlužníka.

Místo hlavních zájmů dlužníka je místo, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami (bod 13 odůvodnění nařízení). Podle Soudního dvora jde o specifický pojem, který má samostatný význam a je třeba jej vykládat jednotně a nezávisle na vnitrostátních právních předpisech. Musí být určeno podle kritérií, která jsou objektivní a současně zjistitelná třetími osobami. Tato objektivita a možnosti zjištění třetími osobami jsou nezbytné k zajištění právní jistoty a předvídatelnosti ohledně určení soudu příslušného k zahájení hlavního úpadkového řízení (citované rozhodnutí Soudního dvora ve věci Eurofood IFSC Ltd, bod 31–33). Pojem místa COMI je významný, neboť se podle něj určuje příslušný soud i rozhodné právo. Musí být vždy vykládán v souladu s cíli nařízení a zejména s cílem předejít podnětům, které motivují zúčastněné strany k převodům majetku nebo soudních řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem výhodnějšího právního postavení, a také s ohledem na to, aby insolvenční řízení probíhalo účinně a rychle. Je nutné jej vykládat s ohledem na zajištění ochrany věřitelů. COMI má být v místě, kde se nacházelo v době, kdy věřitelé vstupovali s dlužníkem v právní vztah, protože k tomuto místu věřitelé vyhodnocovali rizika, která na sebe vzali pro případ úpadku dlužníka (srov. rozhodnutí Soudního dvora ze dne 17. 1. 2006, C-1/04, Susanne Staubitz-Schreiber). Lze souhlasit s A. J. Bělohlávkem, který za místo hlavního zájmu dlužníka označuje místo hlavního hospodářského zájmu, k němuž dlužník vykazuje nejvyšší intenzitu a nejužší vztah (Bělohlávek A. J. Evropské a mezinárodní insolvenční právo. Komentář. 1. vydání. Praha : Beck, 2007, s. 130–131).

Je třeba přitom odlišovat centrum hlavních zájmů dlužníka právnické a fyzické osoby. COMI právnické osoby je třeba určit podle čl. 33 odst. 3 nařízení, kdy za COMI se považuje sídlo, není-li prokázán opak. Jde tedy o vyvratitelnou právní domněnku. Rozhodující je skutečný stav, nikoli zaregistrované sídlo. Domněnka může být vyvrácena jen tehdy, jestliže skutečnosti, jež jsou objektivní a zjistitelné třetími osobami, umožní prokázat existenci skutečné situace, odlišné od té, jež má odpovídat umístění COMI do předmětného sídla (srov. citované rozhodnutí Susanne Staubitz-Schreiber). Vykonává-li společnost svou činnost na území členského státu, kde se nachází její sídlo, pouhá skutečnost, že mateřská společnost se sídlem v jiném členském státě může kontrolovat nebo kontroluje její rozhodnutí v hospodářské oblasti, nestačí k vyvrácení domněnky stanovené nařízením (rozsudek Eurofood IFSC bod 37).

Pro fyzické osoby nařízení žádnou domněnku COMI nestanoví. Podle bodu 13 odůvodnění nařízení se jedná o místo, ze kterého dlužník obvykle spravuje své zájmy, a je proto zjistitelné třetími osobami.

Soud členského státu, ke kterému je podán návrh na zahájení hlavního úpadkového řízení, ověří svou příslušnost s ohledem na čl. 3 odst. 1 nařízení, tedy přezkoumá, zda jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny v tomto členském státě. Naproti tomu soudy ostatních členských států uznávají rozhodnutí o zahájení hlavního úpadkového řízení, aniž by byly oprávněny přezkoumávat posouzení učiněné prvním soudem ohledně jeho příslušnosti (výše citovaný rozsudek Eurofood IFSC body 41 a 42).

Podle § 429 InsZ rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce vydané v členském státě Evropské unie s výjimkou Dánska podle nařízení vůči dlužníku, který má na území České republiky provozovnu, musí být zveřejněno v České republice. Insolvenční soud, v jehož obvodu je umístěna provozovna, rozhodnutí cizího orgánu zveřejní vyhláškou neprodleně poté, co mu bude doručeno insolvenčním správcem nebo jakýmkoliv jiným orgánem k tomu zmocněným v členském státě Evropské unie, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Toto je významné pro vztah hlavního a vedlejšího insolvenčního řízení a nezbytnou vzájemnou informovanost.

Insolvenční soud vyrozumí neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku i známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska. Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (srov. § 427 InsZ).

2. Rozšíření pravomoci českého soudu i na majetek v cizím státě

Odstavec 1 rozšiřuje pravomoc českého soudu založenou nařízením i na majetek dlužníka, který se nachází v cizím státě (tj. mimo EU). Děje se tak ovšem pouze v případě, že dotčený cizí stát přiznává tomuto řízení účinky na svém území, a to v rozsahu přiznání těchto účinků. Znamená to, že český soud musí zkoumat, zda je ze strany cizího státu dána materiální vzájemnost (srov. k tomuto pojmu a zjišťování materiální vzájemnosti komentář k § 13 ZMPS). Jen v případě, že materiální vzájemnost dána je, vztahuje se pravomoc českého soudu v insolvenčním řízení i na majetek dlužníka v cizím státě, vždy ovšem pouze v té míře (rozsahu), v jaké je vzájemnost dána.

Spoluautorem tohoto textu je Pavel Horák.

Toto je redakčně upravený výňatek z komentáře C. H. Beck k ZMPS (Bříza, P., Břicháček, T., Fišerová, Z., Horák, P., Ptáček, L., Svoboda, J. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, 767 s.).

Plná verze komentáře je dostupná v eShopu C. H. Beck. a rovněž v systému Beck-online.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
28/11/2014 / Petr Bříza

Přiměřená aplikace kolizních…

0
28/11/2014 / Petr Bříza

Uznávání rozhodnutí a účinky…

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback