(1)

Každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci (dále jen „vlivná osoba“) rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace (dále jen „ovlivněná osoba“) k její újmě, tuto újmu nahradí, ledaže prokáže, že mohl při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.

(2)

Neuhradí-li vlivná osoba způsobenou újmu nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla, nebo v jiné dohodnuté přiměřené lhůtě, nahradí i újmu, která v této souvislosti vznikla společníkům ovlivněné osoby.

(3)

Vlivná osoba ručí věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch dluhů, které jim ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění podle odstavce 1 zcela nebo zčásti splnit.

(4)

Vlivem podle odstavce 1 se rozumí také vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob.

(5)

Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na jednání členů orgánů ovlivněné osoby a jejího prokuristu.

Komentáře

03/04/2014 / Administrátor

Důvodová zpráva K § 44 až 71

0

Jednání za společnost nebo družstvo nebude převzato. Nový zákon neupraví obecné podmínky jednání a subsidiárně se uplatní občanský zákoník. Zákon tak upraví pouze odchylky u jednotlivých statutárních orgánů u každé z právních forem obchodních společností a družstva.

Regulaci pravidel správy obchodních korporací (corporate governance) je v zákoně věnována velká pozornost. Po zkušenostech ze zemí EU se i v ČR stále více volá po zavedení pravidel pro kontrolu vnitřních mechanismů a správy obchodní společnosti.

Obecný Kodex správy a řízení společnosti vypracovaný podle pravidel OECD byl vyhotoven již v roce 2001, a to pod gescí KCP. Jeho povaha je však nezávazná a praxi tedy moc nepomáhá (jinak např. v Německu). Na druhé straně je třeba si uvědomit, že soukromá praxe má leckdy vlastní mechanismy kontroly a heteronomní (tj. zákonný) zásah není žádoucí. Pravděpodobně proto se zatím nepodařilo ani na národní ani na evropské úrovni zavést mechanismus, který by byl obecně aplikován (oproti tomu srov. americký Sarbanes-Oxley Act z roku 2002). Výjimkou jsou pouze návrh Doporučení EK o posílení úlohy role nevýkonných a dozorových orgánů společnosti (ze dne 3.6.2004) a Doporučení o podpoře odpovídajícího režimu odměňování orgánů společnosti (ze stejného dne), které jsou jednak tedy pouhými návrhy a jednak se mají podle základních ustanovení aplikovat pouze na veřejné akciové společnosti.

Návrh ve své textaci zohledňuje nejen tato doporučení, ale také zmíněný Kodex vytvořený KCP. Nejde však cestou úplné harmonizace, ale pouze cestou poučení se a zohlednění základních prvků cit. doporučení – výsledek tak sleduje samotnou podstatu doporučení a jejich účel a je tak s nimi konformní.

Obecně je třeba zdůraznit, že návrh je v oblasti pravidel správy obchodních korporací velmi detailní, když sice nejde do řešení jevů, které upravuje samoregulace, nicméně je si vědom toho, že tyto otázky jsou z pohledu právní jistoty velmi citlivé a nemožno na právní regulaci resignovat. Návrh proto sice opouští řadu pravidel, na která jsme zatím zvyklí (typicky § 196a), nicméně činí tak se současným zpřísněním pravidel o střetu zájmů, vyvádění majetku (poboček apod.), o testu insolvence apod. Návrh tak koncepčně navazuje na původní text sněmovního tisku 498/0 z roku 2008 v podobě, v jaké byl předložen do poslanecké sněmovny, který liberalizaci dosavadního stavu předpokládal, srov. jeho důvodovou zprávu, nicméně přináší současně zvýšení jistoty zlepšením těch ostatních instrumentů obchodního práva, které zatím fungovaly sporadicky (odpovědnost statutárních orgánů a právo podnikatelských seskupení a opuštění absolutní neplatnosti u jednání rozporných s relevantními pravidly).

Povinnost statutárních a jiných orgánů oprávněných jednat za společnost nebo družstvo s péčí řádného hospodáře je zachována (specifikována je pak občanským zákoníkem). Převzato je také obrácené pojetí důkazního břemene s tím, že platí pro všechny společnosti a družstvo. Odpovědnost za škodu při plnění pokynu valné hromady nebo členské schůze nenastává tehdy, pokud tento pokyn byl v rozporu s právními předpisy a členové příslušného orgánu na to výslovně upozornili (je tak akcentována profesionalita s tím, že je věcí řádné péče, aby na tuto skutečnost odpovědné osoby upozornily a předešly tak vzniku škody). Jakákoliv ujednání omezující odpovědnost za škodu způsobenou pří výkonu funkce statutárního či obdobného orgánu jsou absolutně neplatná.

V návaznost na zahraniční zkušenosti se zavádí pravidlo podnikatelského úsudku (business judgement rule), které dává možnost jednajícímu orgánu, aby prokazoval, že v rámci rozhodování jednal lege artis a tedy nenese odpovědnost za případnou újmu (i kdyby ji v ekonomickém smyslu způsobil). Toto řešení, které se v poslední době zapracovalo také v německém akciovém zákoně, stojí na koncepci, že jedná-li (rozhoduje-li) někdo náležitě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikání nastat. Je-li celková koncepce společnosti vystavěna na smlouvě s nejistým výsledkem, není možné chtít po profesionálním managementu, aby nesl všechna možná rizika svého jednání, tedy i ta, která nemohl ovlivnit; důkazní břemeno však i zde nese jednající osoba. Rozhodování je podskupinou jednání, tedy nikoliv každé jednání je nutně rozhodováním, rozhodování je však vždy jednáním – a proto zákon ukládá povinnosti ve směru k rozhodování podnikatele.

V návaznosti na spory ohledně platnosti smluv, u nichž nebyly dodrženy požadavky zákona na vnitřní vůli (souhlas dalších orgánů) se zavádí pravidlo, že absence těchto vnitřních souhlasů nemá vliv na uzavřené smlouvy, ledaže by (z povahy věci) nebylo jednáno v dobré víře. Smluvní strany však mají v prekluzivní lhůtě 12 měsíců právo od takové smlouvy odstoupit – náhradu újmy pak nese ten, kdo vnitřní pravidla nedodržel, resp. jeho management. Zákonem regulované odstoupení je lex specialis k obecným pravidlům v tom smyslu, že je doplňuje. V případě absence souhlasu však nelze smlouvu jednostranně ukončit jinak, než postupem podle tohoto zákona.

V návaznosti na odlišení toho, kdo jedná, a majetku, který je spravován, se zavádí pravidlo o střetu zájmů – založením informační povinnosti a možnosti preventivního zákroku nejvyššího orgánu korporace. Porušení povinností podle těchto pravidel je porušením zákona, a tedy jednáním nenáležitým, tj. rozporným s péčí řádného hospodáře.

Pravidlo je pak doplněno informační povinností budoucího člena orgánu obchodní korporace ve vztahu k jeho insolvenční minulosti – zákon však nezavádí výslovnou překážku ve výkonu funkce, když stojí na soukromoprávní povaze smlouvy o výkonu funkce.

Podmínky vzniku smlouvy o výkonu funkce jsou upraveny pouze v obecné rovině. Tato smlouva však vzniká vždy ex lege jmenováním – vzniká jako smlouva příkazní, ledaže se smluvní strany dohodnou jinak. Plnění, na které neplyne nárok ze zákona, vnitřního předpisu nebo smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem společnosti, družstva nebo osob, které schválily smlouvu o výkonu funkce – při absenci pravidel se sjednává smlouva bezplatná – toto řešení, které je odlišné od dosavadního, je motivační – dává tak stranám výběr, aby si odměny sjednaly přesně a předem, čímž se zdůrazňuje tzv. reward strategy. Pokud jsou výkonem funkce společnosti nebo družstvo poškozeny, plnění se neposkytne, ledaže by i přes to příslušný orgán nebo všichni společníci stanovili jinak. Z povahy věci plyne, že pokud např. odsouhlasí poskytnutí určitého plnění (byť třeba jen 50% toho, co by bylo poskytnuto za normálních okolností), neovlivňuje to nárok společnosti nebo družstva na náhradu škody, která vznikla v důsledku porušení péče řádného hospodáře. Stejně tak bude možné (zákon tak ale nestanoví výslovně, platí tedy subsidiarita občanského zákoníku), aby plnění ve prospěch osoby vykonávající funkci orgánu společnosti nebo družstva bylo započteno s plněním této osoby ve prospěch společnosti nebo družstva z titulu náhrady škody.

Zákon vychází z toho, že není nutné, aby byla případná újma způsobená členy orgánů hrazena, resp. přímo nahrazována. Umožňuje proto, aby nejvyšší orgán obchodní korporace rozhodl, že újma bude saturována jinak (snížením příštích odměn, započtením na jiné pohledávky apod.) – toto řešení však podléhá kvalifikovanému souhlasu.

Z důvodů zabránění riziku arbitráže mezi různými regulacemi téhož se zavádí pravidlo, že regulace jednání s péčí řádného hospodáře a podnikatelského úsudku a pravidla o střetu zájmů dopadá také na prokuristu. Ten může být jmenován pro výkon běžné činnosti, a to v návaznosti na občanský zákoník, kde je regulace obsažena a kde je mu také uložena povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Prokurista je tak v tomto ohledu postaven na roveň členovi statutárního orgánu – nikoliv však obecně, pouze v popsaných souvislostech. Prokurista je tak i nadále zmocněnec v regulaci plné moci podle občanského zákoníku, nicméně v kvalitě jeho péče je modifikován tímto zákonem.

Návrh není jediný právní předpis, který upravuje práva a povinnosti statutárního orgánu obchodní korporace. Obdobně některé povinnosti formuluje např. insolvenční zákon nebo zákon o živnostenském podnikání, když se tyto předpisy v řadě ohledů stýkají. Český zákonodárce se některé problémy, které se v souvislosti s těmito průměty objevily, pokusil řešit formulací zákazů podle § 31a, avšak tím vytvořil režim, který je nejen evropsky nestandardní, ale zejména způsobuje velké aplikační problémy.

Z vývoje evropského práva víme, že nejen Akční plán z roku 2003, ale také již před tím uveřejněná zpráva High Level Expert Group, volala po zavedení pravidel diskvalifikace statutárních a obdobných orgánů v případě, že poruší své povinnosti. České právo tuto problematiku zatím řeší aplikací § 31a, povinností jednat s péči řádného hospodáře (včetně německého modelu obráceného důkazního břemene) a omezeními podle živnostenského zákona (překážky výkonu živnosti) – tento model v praxi způsobil obtíže, když za vadu lze považovat zejména to, že podle § 31a dochází ke vzniku překážky ex lege, aniž by se zohledňovaly okolnosti případu.

Je samozřejmé, že tato problematika úzce souvisí s pravidly corporate governance, resp. je jejich součástí. Tato skutečnost je však zároveň částečně problematickou, když ČR nemá jednotnou úpravu této problematiky, ale její dílčí segmenty jsou roztroušeny po celém právním řádu. Nelze proto sledovat model americký nebo model britský, když vždy je nutné zohledňovat okolnosti a specifika českého trhu a práva.

Zákon proto i nadále kombinuje dosavadní model český (resp. německý), avšak zásadně obrací dosavadní nastavení k tomu, že se vždy pro vznik překážky výkonu funkce vyžaduje rozhodnutí soudu. Toto řešení je odůvodněno zejména tím, že o právech a povinnostech jednotlivce může rozhodnout pouze nezávislý soud, navíc se vždy musí jednat o řízení sporné. Za vzor, který je navíc v EU hojně považován za nejlepší, slouží britský Company Directors Disqualification Act 1986, který je však oproti českému textu širší a kazuističtější; obdobnou cestou se vydává v posledních letech i SR.

Zákon rozlišuje dva, resp. 3 případy, kdy je možné vydat rozhodnutí o diskvalifikaci. Jednak je to v případě vydání rozhodnutí o úpadku (podle insolvenčního zákona) a jednak pokud jsou opakovaně porušovány povinnosti. Rozhodnutí vždy přísluší soudu, když v rámci koncentrace řízení je příslušným buď insolvenční soud nebo krajský soud (§ 9 odst. 3 písm. h v souvislosti s § 200e OSŘ). V případě rozhodování o diskvalifikaci v souvislosti s úpadkem se zahajuje řízení ex officio a soud je povinen kladné rozhodnutí vydat, jsou-li splněny podmínky zákona, tedy je souvislost mezi úpadkem a jednáním člena orgánu obchodní korporace; odkaz na hrozící úpadek je odkazem na nový institut zavedený novým insolvenčním zákonem. Období diskvalifikace je 3 roky a je jednotné pro všechny případy.

Při porušení zákazu, který se zapisuje do obchodního rejstříku, se zakládá ručitelství s tím, že může být období diskvalifikace prodlouženo až na 10 let (např. ve Velké Británii je maximální doba až 15 let). Oproti britské úpravě se však nesledují veřejnoprávní konsekvence a porušení zákazu diskvalifikace nezakládá přestupek. Další omezení, vztahující se např. k situaci, kdy statutární orgán, resp. jeho člen spáchá přestupek nebo trestný čin, není řešeno zákonem přímo, ale vychází se z konceptu bezúhonnosti podle živnostenského zákona.

Pravidla v závěrečné části sledují tzv. wrongul trading a jsou společně s novým pojetím podnikatelského seskupení základem ochrany věřitelů pro případ, že by statutární (či obdobný) orgán nebo jeho členové, případně osoby, které je ovlivní či řídí, přivedly společnost do úpadku. Právo postupu podle tohoto ustanovení je však dáno nejen likvidátorovi, ale také věřitelům – vždy však pouze v návaznosti na likvidaci korporace, tedy stav, kdy právně zaniká a její dluhy tak zůstávají „viset ve vzduchu“.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
31/03/2014 / Daniel Pospíšil

Pojem "ovlivnění"

0
01/04/2014 / Daniel Pospíšil

Grafické znázornění rozsahu…

0
24/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
08/10/2014 / Admin Tým

Související články

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback